Ba.fnu: Od cirkusu k Orient Expressu

Rozporu mezi snahou na parketu lidi bleskově roztančit, zatímco na albech je spíš nutí k soustředěnému poslechu, si je trio vědomo: „Je pravda, že s tímhle pořád bojujeme – kde najít hranici mezi taneční a poslechovou hudbou. A občas se to povede víc, občas míň.“ Dokládá to i čerstvé album 10 . refused . reduced.

K vysvětlení co je to balfolk si možná vystačíme se slogany: u nás tančí i ten, kdo tančit neumí; nepotřebujete stálého partnera, tančíme všichni společně a když dojde na páry, vždycky se někdo najde; živé kapely sice hrají převážně lidovky, kroj ale nepotřebujete; přeskoky od irských, skotských, bretonských nebo belgických tradičních tanců k mazurce, polce, tangu a valčíku nepovažujte za chaos, symbolem balfolku je přece nadnárodní pestrost a neuzavřenost k novotám, proto se neděste hip hopu, elektrobeatů a beatboxu. Akustické nástroje nejsou podmínkou ani výrazem hráčské bezradnosti, vývoj zkrátka nikdo nezastaví.

Spontaneita není Čechům vlastní, ale balfolk umí lidi roztančit

Vysvětlit, co to je balfolk, není jednoduché. V ArtCafé o této moderní taneční world music mluvili Eva Dryjová, Monika Kadaňková a Daniel Kahuda, člen kapely ba.fnu.

Ba.fnu jsou dobře známí nejen doma, kde se podílí na organizaci festivalu Prague Balfolk Weekend, vysoké renomé si získali po celé Evropě a pokud jde o alba, to předchozí YFK~2016, na němž se v rovnocenném partnerství podílel legendární bretonský zpěvák Yann-Fañch Kemener, triu zajistilo přízeň hudebních publicistů po celém světě.

Vyjmenovat všechny nástroje, které berou do ruky, zabere dost místa, takže sami dávají přednost zkratce: Mikuláš Bryan - všechno co má struny, Daniel Kahuda - co se točí, rozuměj hlavně niněra a Šimon Vojtík - klávesy, elektronika. Všichni samozřejmě zpívají. A vyžívají se v nevšedních kombinacích a hádankách. Třeba název alba: „10 následuje po 1 a jelikož jsme samá elektronika... vychází také z toho, že jde o výběr z věcí, co normálně hrajeme, pár jsme jich nahrávat snad ani nechtěli (refused) a všechny o dost zkrátili (reduced).“

Za hosty si ba.fnu tentokrát vybrali francouzské Beat Bouet Trio a slyšíme ho v částečně rapované skladbě Jsem já synek, aktualizované písni ze Sušilovy sbírky. Jiná lidová, Ej lásko, má prý ve verzi mazurky a valčíku „pomáhat šířit slávu Českomoravského folklóru dál do světa“.

Ba.fnu jsou velcí studioví hračičkáři a v autorských skladbách doslova neznají meze: slyšíme třeba úryvky dialogů z filmů Cirkus Humberto nebo Vražda v Orient Expressu. Nikoliv bezdůvodně: „Orient Express je klasika, kde se jaksi letmo zmiňuje i třaskavá politická situace na Blízkém východě. Od nás připomínka, že se od dob Hercula Poirota vlastně nic moc nezměnilo. A že pořád bereme spravedlnost do vlastních rukou, i když na to možná nemáme právo.“

Výklad dějin s varovným podtextem a odkazem na národní mentalitu podává trio ve skladbě Školácká. Hlavně starší posluchači určitě pochopí: „Ivan je jako dřív, nestárne a nemoudří. Dal jsem děti do školy, učíme se litery. Odin, dva, tri, četyry, co kdyby se vrátili.“