Africa Express: Hudební UFO z jiné planety

K historii Africa Expressu založeném v roce 2005 britským zpěvákem Damonem Albarnem ze skupin Blur a Gorillaz se vracet nebudeme, už jsme ji probrali několikrát, připomeňme si však jeho krédo: neexistuje pouze anglo-americká hudba a právo na šanci musí dostat každý, byť pochází z toho nejzapadlejšího místa planety. Damon Albarn přišel s myšlenkou, které dobře rozuměl: tam, kam vstoupily hvězdy jeho ráže, už místo pro neznámé africké hudebníky nezbývalo. Globálnímu mainstreamu je přitom nevnucoval a kazatelsky nevolal po nápravě, namísto toho nenápadně prolomoval bariéry. Do hry s nimi zatáhl renomované západní muzikanty a s úsměvem sledoval, jak se během často i pětihodinových koncertů ocitají mimo svou konformní zónu a postupně korigují pohled na hudbu z Afriky.

Africa Express se proměnil v prostor lidsky empatické jednoty postavené na vzájemné úctě a respektu ke kultuře toho druhého, ve které žádný hlas nedominuje; naopak, symbolem Africa Express zůstává boření jakékoliv hierarchie a sám Damon Albarn vždycky odmítal být středem pozornosti. Každé album, každý koncert, každé setkání probíhá formou řízeného chaosu a sdíleného autorství. Bez vůdců, centrálního žánru a s étosem absolutní umělecké svobody.

Ať už Africa Express dorazil do Mali, Konga nebo Jihoafrické republiky postupoval stejně: během tvůrčího jamování bez jakýchkoliv pravidel hrál každý s každým a navzájem si skákali do řeči. Někdo přišel s nápadem, jiný mu ho pomohl rozvinout a když měl někdo další chuť přispět, byl vítán, až se z toho stala skladba, u které nezáleželo na autorovi, ale na společném pocitu, že lépe za sebe nechat mluvit hudbu už nešlo.

Pozvání Africa Expressu na festival Carnaval de Bahidorá konající se v přírodním parku Las Estacas ve státě Morelos přišlo poté, co se organizátoři dozvěděli, že Damon Albarn už dlouho přemýšlí nad historickým propojením Afriky s Latinskou Amerikou a mexickou hudbou, takže na něho byli připraveni se seznamem umělců a vůbec nezáleželo na tom, jestli jsou slavní, zato si byli jistí, že se ztotožní s filosofií Africa Expressu. Proto nemůže překvapit, že ačkoliv se tahle početná sestava z velké míry seznámila až na místě, příprava na koncert ji zabrala pouhých pět dnů a natáčení alba týden. Kompletní sestavu a seznam všech skladeb stojí za to pořádně prozkoumat na stránce vydavatele, významného britského labelu World Circuit.

Není třeba předstírat, že některé skladby by si zasloužily pečlivější produkci, to už by ovšem nebyl Africa Express, dílo šílenců dávající před vycizelovaným výsledkem přednost radosti ze setkání, leckoho poznamenávající na celý život. „Netušila jsem, že dokážu zpívat v tolika žánrech. Považovala jsem se za temnou dívku Luisu, a proto jsem zůstala překvapená sama ze sebe, vždyť jsem dokázala věci, o kterých jsem předtím netušila, že umím,“ přiznala se mimo Mexiko naprosto neznámá trans zpěvačka Luisa Almaguer, bez debat největší překvapení alba, přijíždějící na ten popud na podzim poprvé koncertovat do Evropy. To je další nesmírné plus Africa Expressu: na místě objevovat a následně světu zviditelňovat umělce; s přesvědčením, že odteď se už s nimi bude zeměkoule točit jinak. Třeba i kvůli boleru Soledad, ve kterém si Luisa Almaguer zazpívala s Damonem Albarnem.

Natáčení alba Bahidorá se nelišilo od předchozího v Jihoafrické republice: všichni bydleli společně v hotelu a stanech uprostřed rezervace, přebíhali z místa na místo a v improvizovaných studiích, kdy o překvapení neměli nouzi, to, když si navzájem zírali na nástroje, které předtím neviděli nebo si nedokázali představit, že by se s nimi nechali někdy doprovázet. Do hudby se jim navíc prolínali přírodní zvuky s ptačím zpěvem, což se prý na vyznění alba silně podepsalo. A název závěrečné skladby Adios Amigos, ve které si spolu za doprovodu houslí Joan As Policeman zazpívali Luisa Almaguer a malijský griot Baba Sissoko vypovídá za vše. Tohle mexicko-africké přátelství, přirovnané Babou k hudebnímu Ufu z jiné planety, podle všeho zřejmě nekončí.