Alison Krauss & Robert Plant: V harmonii s kladivem bohů

Možná vás, co nejste v obrazu, bude zajímat, jak se tihle dva, u kterých by se to vlastně vůbec nepředpokládalo, potkali. Zpěvačka, houslistka a hvězda moderního bluegrassu se s rockovým velikánem vzájemně na dálku obdivovali, na podiu se ale prvně sešli až v roce 2004, když do Rokenrolové síně slávy posmrtně uváděli bluesmana Leadbellyho, jejich velkého oblíbence. V duetu zazpívali nádhernou verzi skladby In the Pines a chytl se toho slavný americký producent T-Bone Burnett.

Uvažoval celkem logicky: mám k dispozici dva velké zpěváky zvládající širokou škálu stylů, navíc pokud jde o hlasy, nedostižné vypravěče, takže nezbývá, než jim podsunout správné skladby. „Cílem bylo vyvést je z jejich komfortní zóny a přinutit, aby nás donutili uvažovat o nich docela jinak, než dosud,“ vysvětlil Burnett, nepřekonatelný specialista na nejstarší část amerického hudebního sborníku a tvůrce nedostižných soundtracků k filmům O Brother, Where Art Thou? nebo Cold Mountain.

Respektovaný multiinstrumentalista dvojici sestavil hvězdnou kapelu a doma, nejprve jen s akustickou kytarou, na ji sebe doslova telepaticky naladil. „Pamatuju se, jak jsem si říkala, že jestli jedinou skladbu Robert zazpívá alespoň dvakrát stejným způsobem, mohla bych se chytnout,“ prohlásila tehdy s humorem Alisson, jedna z nejlepších harmonických zpěvaček. Oceňující způsob, jakým se rockový aristokrat dokázal vedle ní citlivě ztišit a svou ohromnou hlasovou sílu, s níž ve skupině Led Zeppelin mohutně tloukl „kladivem bohů“, působivě propojil s jejím křehkým sopránem.

Docenili to okamžitě všichni, kdo album převzatých skladeb Raising Sand uslyšeli. V roce 2007 získalo mnoho Grammy a čekalo se brzké pokračování. Marně. Oba dali přednost vlastním úspěšným kariérám a zvlášť Plant brzy připomínal někoho, koho polili živou vodou. Nejprvé po boku své přítelkyně, americké písničkářky Patty Griffin ve skupině Band Of Joy, a vzápětí se sestavou Sensational Space Shifters, vedenou kytaristou Justinem Adamsem, se kterou se představil i na Colours of Ostrava. 

Kontakty na sebe neztratili a vzájemně si posílali skladby, které je tzv. dostaly. A když se shodli na Quattro (World Drifts In) od arizonské skupiny Calexico, bylo rozhodnuto pustit se znovu do díla. Zatímco předtím s výběrem spoléhali na Burnetta, skladby na album Raise the Roof už vybírali převážně sami; nárok na aranže a sestavení hvězdné kapely mu nicméně – a ke svému dobru – ponechali a jména muzikantů David Hidalgo, Marc Ribot, Bill Frisell, Buddy Miller nebo Stuart Duncan mluví za vše.

Věk Alison Krauss nechme ze slušnosti stranou, snad jen podotkněme, že ji to stále sluší, ovšem Plantovi letos bude čtyřiasedmdesát, takže má náš velký obdiv za to, co s hlasem stále dokáže a jak se k Alison znovu harmonicky přitulil. Ne vždy se jedná o vyložené duety a obvykle je to tak, že jeden začne a druhý se k němu přidá; záleží totiž na tom, kdo skladbu navrhnul a jak s ní Burnett aranžérsky naložil.

„Znovu jsme nic složitého nevymýšleli. Buď skladby hned zafungovaly, nebo ne a dál jsme se k nim nevraceli. Jakákoliv pochybnost se stala absolutní pochybnost,“ uvedla Alison k výběru zahrnujícím výpůjčky od Everly Brothers, Lucindy Williams, Hanka Williamse, málo známých bluesmanek - Geeshie Wiley a Ola Belle Reed – nebo Bobbyho Mooreho. Plant, známý obdivovatel britského folku, si pak do převážně amerického repertoáru prosadil své přátele: Anne Briggs a Berta Jansche.