Amatérští sportovci trpí. Trénovanost upadá a zranění se množí

„Chodíme běhat ve skupině po dvojicích do parku. Je to taková údržba, ale nikoho to nebaví. Nikdo neví, proč trénovat. Každý se těší na nějaký vrchol, který nemusí přijít,“ nezastírá brankář a předseda divizní Polanky nad Odrou Radovan Řehulka, že tím vrcholem pro každého fotbalistu je zápas. Proto je těžké amatérské hráče v těchto chvílích motivovat k tréninku.

Jeho kolega z divizní skupiny F z Havířova Miroslav Matušovič se snaží nalézat řešení. „Samozřejmě nám to chybí a je to složité pro všechny. Ještě horší to mají možná ti v uzavřených prostorech. Ale co se mě týče, vždycky se snažím hledat nějakou cestu, co nám dovoluje vláda nebo nařízení. Nedokážu si představit, že bychom nedělali vůbec nic,“ dodává.

Podobná situace se s výjimkou konce léta táhne v amatérském sportu už od jara. „Už od toho jara, kdy byly různé počty, tak my máme výhodu, že tady máme tři hřiště. A vždy jsem si dal tu práci, aby trénink probíhal, co nejlépe to jde,“ pokračuje Matušovič.

Ale polanecký Řehulka upozorňuje, že trénovanost fotbalistů upadá a zápasové zatížení chybí. Pak se množí zranění. „Měli jsme dost zraněných. Hlavně ti starší hráči, u kterých, když se kontinuálně netrénuje, je to fakt problém. A po té první vlně lidé ani moc nechodili, protože se báli o rodiny,“ vrací se k omezením v tréninku Řehulka.

V Polance nad Odrou od jara do konce léta probíhala rekonstrukce hřiště i celého sportovního areálu. Na začátku října se ho povedlo alespoň jedním zápasem s Rýmařovem otevřít. „Pak se ještě odehrál zápas v Karviné a konec,“ doplňuje Radovan Řehulka k momentálně osiřelým amatérským sportovištím.