Anglický kokršpaněl je přítulný pes. Chovatel musí dbát hlavně na údržbu dlouhé srsti

Manželé Škarkovi z Rančířova u Jihlavy chovají kokršpaněly už čtyřicet pět let. „Byl to dost velký problém před rokem 1990, kdy se sem nic nemohlo dostat z venku,“ vzpomíná Ladislav Škarek. Psa z Anglie si proto dovezli až po sametové revoluci. Zpočátku zaznamenali nedůvěru, a bylo třeba několika návštěv významné výstavy, než se dostali k chovatelské stanici, ve které uspěli. Od té doby vychovávají šampiony.

Kokršpaněl je sice původem lovecké plemeno, a Škarkovi chovají zvířata i pro tyto účely, ale hlavně se zaměřují na exteriér, tedy na vzhled psů. „Musí mít postavu, parametry, zaúhlení, musí se předvádět,“ vysvětluje chovatel. V současné době je ve stanici asi dvacet pět psů, a jsou mezi nimi i interšampioni s mnoha mezinárodními oceněními. „Kdo si chce pořídit kokršpaněla, nemusí s ním chodit na výstavy, nemusí s ním pracovat lovecky. Jediné, co musí, je česat ho,“ říká Zdeňka Škarková. Kokršpaněl je totiž typický svou krásně dlouhou zvlněnou srstí.

Dříve sloužil kokršpaněl převážně k lovu|foto: Irena Šarounová

Dalo by se říct, že u Škarků se psi mají jako v ráji. V kotcích mají vše, co potřebují, někde jsou dokonce vidět i květiny. V areálu je k dispozici vlastní úpravna, výběhy, a štěňata mají hřiště, které by jim mohly závidět i děti. „Do toho hřiště se dávají štěňátka od šesti do osmi týdnů,“ říká Ladislav Škarek, velký milovník zvířat, který nějaký čas pracoval i v jihlavské zoologické zahradě a ve výběhu na rozlehlé zahradě chová dokonce i klokany.