Antonín Gondolán: O notách jsem neměl ponětí. A hrát na kontrabas? Nejtěžších je prvních 25 let

10. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Antonín Gondolán

Antonín Gondolán se považuje nejvíc za hudebníka, ale je také skladatel, kontrabasista, zpěvák a se svými sourozenci založil úspěšnou kapelu Bratři Gondolánové. „Všechny skladby, které jsem nahrál, byly vždy vlastní kompozice. Nikdy jsem nic nepřebíral.“

Láska k hudbě v něm byla odmala, jako dítě hrál na vše, co bylo doma. „Jsem multiinstrumentalista, hrál jsem na housle, kytaru, klavír, violu, ale neumím na žádnej žesťovej nástroj. To táta doma neměl,“ vypráví Antonín Gondolán. Ale kontrabas vyhrál. „Kontrabasistou se stanete, až když hrajete tak 25 let.“

Napsal spoustu písniček, hitem se stala například píseň Čekej a neplakej a desek se prodalo na 150 tisíc. Většinou vznikly spontánně. „Vždycky si vezmu kytaru a jen tak si něco drnkám. A mám zkušenost, že první verze nápadu je vždycky nejlepší. Když se to upravuje, už z toho pak vznikne něco jiného.“

Rodina po všech koutech světa

Antonín Gondolán měl celkem 12 sourozenců. „Bohužel už hodně sourozenců není mezi námi a nedávno odešla i Věra, s kterou jsme hodně vystupovali. Věra pro mě byla zpěvačka, která tady neměla obdoby. Bohužel tu šanci tady nedostala, tak šla do Francie, pak Švýcarska, a nakonec se usadila v Austrálii.“

Všichni ale talent neměli. „Dobří hudebníci byli ti starší, od kterých jsme se to naučili, když hráli po svatbách či po kavárnách. Hráli všechno, měli tak praxi té všeobecné muziky.“

Většina z nich se však usadila v zahraničí a Antonín za nimi často jezdí. „Nejvíc vzpomínáme na to, jak jsme byly doma jako malé děti všichni spolu a na ty společné večeře.“ A přidává historku: „Jednou na Vánoce naši neměli žádné ozdoby. Tak máma vzala kostky cukru, ty zabalila a pověsila na stromek. Do rána tam samozřejmě nebylo nic.“

S Gustavem Bromem jsem získal hudební přehled

Když mu bylo 15 let, začal hrát s Orchestrem Gustava Broma. „Byl jsem brán jako zázračné dítě, on mě vždycky postavil dopředu s tím bílým kontrabasem.“ Aby mohl s orchestrem hrát, musel se naučit všechny skladby. Problém byl v tom, že neuměl noty. „Byl jsem nevzdělanej, neměl jsem ponětí o notách, ale Gustav Brom mi ten koncert celý nahrál a řekl, že pokud se to naučím, tak s nima budu hrát. A za 14 dní jsem s nima už vystupoval.“

Později dostal angažmá v divadle Semafor, kde se setkal i s Karlem Gottem, a odtud už byl jen krůček k jejich spolupráci. Společně s orchestrem Ladislava Štaidla vystupovali po světě. „S Gustavem Bromem jsem získal hudební přehled, zjistil jsem, že muzika je trochu složitější, než jsem si myslel. S Karlem Gottem jsem projezdil kus světa. Jako osoba byl pro mě velmi inspirující a dodnes nemá konkurenci, a pravděpodobně ani nebude mít. Pojilo nás velké přátelství.“

Hrát v Las Vegas bylo něco

Ale po zájezdu v Americe se vrátili tak trochu poučeni. „Já už toužil po něčem jiným. Když jsem se vrátil, chtěl jsem hrát se sourozenci a založil skupinu Bratři Gondolánové. Došlo k nepochopení, proč opouštím takovouhle kapelu. Ale skládal jsem a zabýval jsem se svou činností.“

Ameriku si zamiloval. „Dostat se do Las Vegas a hrát tam, to bylo něco. Byli jsme zváni na různý show, viděli jsme, jak Sammy Davis tančil po klavíru. A nám v pražské Lucerně zakazovali i kouřit.“ Obrovský zážitek pro něj bylo vidět naživo Ellu Fitzgeraldovou nebo Franka Sinatru.

Xaver vyzkoušel Antonína Gondolána i z romštiny. Jak uspěl s překladem slůvek duj a dešuduj? V jakém příbuzenském vztahu je s ním zpěvačka Monika Bagárová? V roce 2004 pojal myšlenku, že by se stal politikem. Proč to nevyšlo? Poslechněte si rozhovor.

Spustit audio