Baví mě ony zlomové okamžiky, kdy se uvnitř ženy něco láme, drtí a roste, ale okolí to nevidí

8. leden 2019

Naším hostem je dnes spisovatelka Lidmila Kábrtová, která pochází z Náchoda, ale už řadu let žije v Nymburku. Jistě nám poví o svém psaní, o knížkách, ale možná i něco zajímavého o sobě. 

Přijela jste do Hradce Králové z Náchoda nebo z Nymburka?
Přijela jsem z Nymburka, protože tam už řadu let žiji.

A ráda jezdíte vlakem. Protože vlak tak trošku může i za vaši prvotinu, za první knížku. Ale nejdřív mě zajímá, co vás přivedlo k literatuře? Četla jste asi vždycky ráda.
Já jsem byla velký čtenář od dětství a v podstatě jsem zkoušela i psát už od dětství. Myslím, že někdy od 8 nebo 9 let. A v novinách jsem publikovala od svých 12 roků.

Vy jste vystudovala také žurnalistiku, je to tak?
Ano, vystudovala jsem žurnalistiku. A potom marketingovou komunikaci ve Zlíně.

Při psaní pro rozhlas pracujete s fenoménem, který spisovatel nezná. A to je zvuk. Musíte myslet na to, že posluchač vnímá a přijímá jinak.
Lidmila Kábrtová, spisovatelka

Pojďme si představit vaši první knížku, která se jmenuje Koho vypijou lišky.
V roce 2013 ji vydalo nakladatelství Host.

O čem je? Protože ona má velmi zajímavou a netradiční strukturu. Jsou to jednotlivé povídky a každá má jen 50 slov. Musela jste prý hodně škrtat.
Každá povídka musí mít přesně 50 slov. A je to zajímavé i v tom, že každá povídka funguje jak sama o sobě, každá má svoji pointu, a zároveň tvoří propojeně dohromady jeden celek, román. Je to příběh holčičky L, který se vine od roku 1970 do roku 1983. To znamená, že zachycuje takový ten socialismus a ony tehdejší vztahy a poměry, prostřednictvím vnímání nevinného dítěte, který ještě nevstoupilo do puberty a je čisté a nepoznamenané v mnoha ohledech. A potom je tam skok do roku 2011.

Lidmila Kábrtová se svými knížkami ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Mně ještě zajímá těch 50 slov. Protože jste si musela na sebe uplést neskutečných bič. Každá povídka má 50 slov. Škrtala jste tedy hodně?
Škrtala jsem hodně. Ještě krátce řeknu, jak jsem vůbec na tento formát přišla. Knížka vznikla vlastně náhodou a nedopatřením. Protože jsem objevila webový portál, který se jmenuje Příběhy na 50 slov. Zjistila jsem, že tam píší novináři, spisovatelé a je to neuvěřitelná směs příběhů. A každý má přesně 50 slov. Já jsem to fascinovaně četla a zkusila jsem tam něco psát, byly to takové nesmělé pokusy. Jedním z těch nesmělých pokusů byl právě příběh z půlky těch 70. let a čtenářům se to líbilo. Začaly mi chodit reakce, že by chtěli další, že tam cítí ony chutě a vůně. Tak jsem zkusila psát další. Pak jsem vydavateli onoho webu neuváženě přislíbila, že tam napíši seriál. A když jsem těch příběhů měla asi osm, v hlavě dalších 50, v konceptu 30, tak jsem pochopila, že mám problém. A že to je asi na víc, než jen na web.

Spisovatelka Hana Hindráková miluje cestování a silné lidské příběhy

Spisovatelka Hana Hindráková se svým synem v Radiokavárně Českého rozhlasu Hradec Králové

V pátek 23. října 2015 dopoledne jsme vás opět pozvali do naší Radiokavárny v Havlíčkově ulici. Tentokrát jsme společně přivítali spisovatelku Hanu Hindrákovou, rodačku z Trutnova. Píše především o Africe a prostřednictvím svých románů upozorňuje na palčivé problémy černého kontinentu (děti ulice, obchod s dětmi, diskriminace HIV pozitivních lidí, aj.).

Vy jste hodně psala ve vlaku, protože ráda jezdíte vlakem.
Přesně tak. Neřekla bych, že ráda jezdím vlakem, ale musím, protože bydlím v Nymburku a pracuji v Praze, tak denně dojíždím. A vlak využívám k tomu, že čtu a píši. Snažím se tam nějakým způsobem pracovat. Ta cesta trvá asi hodinu.

Takže se dá i několik příběhů napsat, ne? 50 slov za hodinu.
S těmi příběhy na 50 slov je to velmi specifické. Protože některé doopravdy vznikly za minutu, za dvě minuty. A jiné například za tři dny, protože je bylo nutné brousit, přepisovat, upravovat. Tím, že máte limit, tak je velmi těžké se do toho vejít.

Knížky Lidmily Kábrtové

Pojďme si přečíst jednu povídku na 50 slov. Ani netuším, jak to může být dlouhé. To jsem zvědav.
Já to jen ještě uvedu. Toto je povídka situovaná do roku 1978, kde je L osm let. A ještě podotýkám, že titulek se do počtu slov nikdy nepočítá. Povídka se jmenuje Naše dítě. Hodně čti, připomíná soudružka učitelka, když jí dává prvňáčkovské vysvědčení. Doma zkoumá hřbety knih, Kuchařka naší vesnice, Naše dítě, Smrt si říká Engelchen. Paní namalované v kapitole Vývoj těhotenství se každý měsíc zvětší břicho, proč tak tloustne? Až do konce prázdnin si denně stoupá na váhu, tohle se jí stát nesmí.

A to bylo přesně 50 slov?
Tohle je přesně 50 slov.

Obešla sousedy, dala dohromady recepty a narodil se Mokerský receptář. Kuchařkou si splnila sen

Dagmar Honsnejmanová a Mokerský receptář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat nejen o zajímavých kuchařských receptech, ale určitě také o jídle. Představíme vám novou knížku s názvem Mokerský receptář. Ve studiu je s námi Dagmar Honsnejmanová, knihovnice z knihovny U Mokřinky v Mokrém na Rychnovsku.

Krása. Koho vypijou lišky, prvotina spisovatelky Lidmily Kábrtové. Kolik jich ve vaší knížce vlastně je?
Tak to se přiznám, že nevím. Protože v původním rozsahu jich bylo víc a hodně se škrtalo, vyhazovalo, upravovalo. Takže přesný počet ani nevím, jste první, kdo se na to ptá.

Napadlo mne, pokud tedy musí mít každá povídka 50 slov, jestli jich náhodou také není 50. To asi ne.
To není. Ještě jen doplním, to jsme vynechali, že titulky jsou vypsané z originálních titulních stran Rudého práva vždy v tom daném roce. Takže nás to pěkně posouvá v čase. Včetně pravopisu.

Knížky Lidmily Kábrtové

Pojďme se podívat na vaši druhou knížku, která vyšla na konci října. Ta se jmenuje Místa ve tmě. Je také psána tímto stylem nebo je to úplně něco jiného?
Ne, je zase krok někam jinam. Jsou to klasické povídky, které mají takovou drobnou výjimku, jsou spolu volně provázané. To znamená, každá povídka funguje jako povídka sama za sebe a zároveň knížka jako celek dává prostřednictvím jedné povídky nahlédnout do osudu toho, co se stalo třeba v další povídce. Jinak jsou to povídky o ženách. Ony se navzájem neznají, nicméně se potkávají, aniž by o tom věděly. A nějakým způsobem ovlivňují navzájem své osudy, svoje životy.

Tedy každá povídka má svoji hrdinku. Je to tak?
Některé povídky. A v některých povídkách se mi ta hrdinka opakuje. Někde jako dítě a jinde jako dospělá žena. A v běhu knížky se spolu prostě potkávají.

Knížky Lidmily Kábrtové

Pro jakého čtenáře je knížka určena? Já si to troufám odhadnout, že bude asi pro ženy.
Je to hodně knížka pro ženy, ale asi to nebude lehké čtení ke kávičce, řekla bych. Nicméně mám i pozitivní reakce od mužů. Jsou to příběhy žen a mě baví nahlížet ony zlomové okamžiky, které jsou zvenčí neviditelné. Kdy se uvnitř něco láme, něco se drtí, hroutí, roste, a žena se s tím nějakým způsobem vyrovnává. Ale to okolí vlastně nevidí.

Vy jste také s rozhlasem spolupracovala na minutových rozhlasových hrách. Což je prostě hra vtěsnaná do jedné minuty. A to je také velký oříšek. Připomíná to ony povídky s 50 slovy. Minuta rozhlasového času. Kolik jste takových her udělala pro rozhlas?
Já jsem měla originální minutové hry vlastně jen tři, ale část knížky Koho vypijou lišky byla také do minutových her zpracována. Tuším, že sedm rozhlasových minutových her je z lišek.

Věra Fina, autorka opravdových knih s duší: Máma a Velká máma

Spisovatelka Věra Fina hostem v radioklubu Českého rozhlasu Hradec Králové

V pátek 10. února pro vás Český rozhlas Hradec Králové připravil od 10:00 další přímý přenos z Radiokavárny v Havlíčkově ulici. Hostem byla Věra Fina - autorka knih Máma a Velká máma. Příjemný poslech!

Jaký to byl pro vás pocit, pracovat na něčem pro rozhlas. Je to jiná knižní a spisovatelská práce?
Je to trošičku něco jiného. Protože musíte pracovat s fenoménem, který spisovatel nezná a to je i zvuk, zvuková kulisa. A myslet na to, že posluchač to vnímá a přijímá jinak. Pro mě to byla obrovská výzva. Opravdu moc mě to těšilo a bavilo.

Takže se možná rýsuje další spolupráce s rozhlasem?
Já se tomu vůbec nebráním.

Na čem aktuálně pracujete? Četl jsem o vás, že máte v kabelce spoustu papírů, jakmile vás něco napadne, hned si to píšete. Necháváte se inspirovat vším okolo.
Momentálně sbírám podklady a materiály. Mám téma, které mě zajímá, ale vzhledem k tomu, že jsem normálně zaměstnaná, a psaní mi zbývá jen na cesty vlakem, večery a noci, tak to jde trošku pomaleji.

Lidmila Kábrtová se svými knížkami ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Říká spisovatelka Ludmila Kábrtová. Přejeme vám hodně inspirace do dalšího psaní, ať se vaše knížky, které jsme dnes představili, čtenářům líbí. A možná bych vám popřál na závěr hodně dlouhé cesty vlakem, ne?
Děkuji. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související