Centrální část ostravské Poruby je výkladní skříní architektury socialistického realismu
Městský obvod Ostrava-Poruba je známý svou architekturou ve stylu socialistického realismu padesátých let. Inspiraci pro gigantický urbanistický celek tehdy architekti našli ve vzoru sovětských velkých měst, zároveň ale sorela nese stopy antiky, renesance a klasicismu.
Široký bulvár, rozmáchlý oblouk, zdobnost, symetrie, domy s vnitrobloky a dvory v zeleni. Taková byla idea nového města, které se zrodilo v duchu socialistického realismu a mělo být protipólem staré černé Ostravy protkané doly a hutěmi. Sorela padesátých let se vepsala do tváře ostravské Poruby a inspiraci našla v sovětském vzoru a renesanci.
Náš výlet v čase začínáme v porubské ulici U Oblouku. Oblouk je jedna z ikonických staveb v rámci architektonického celku v duchu sorely. „Ten Oblouk tady nabývá hned několik forem. Oblouky fungují jako průjezdy a průchody, ale tady i samotná budova má tvar oblouku. A je to budova, která je jakousi československou odvozeninou jednoho z paláců z počátku 19. století v Petrohradě,“ ukazuje ostravský historik Petr Lexa Přendík, který ostravskou Porubou provází.
SORELA
Zkratkové slovo sorela lze rozklíčovat podle prvních slabik, tedy SOcialistický REalismus. Poslední slabika LA odkazuje na příjmení architekta Zdeňka Lakomého, který byl architektem socialistického realismu, projektantem a malířem.
V Ostravě-Porubě jde sice o architekturu socialistického realismu, která je ale zároveň inspirovaná tradicí české renesance a neorenesance. „Fasády jsou takové pískové, jsou v nich takzvaná psaníčka neboli sgrafita, v horním patře jsou vidět i nástěnné malby,“ popisuje Petr Lexa Přendík.
Pod taktovkou sorely je vystavěný celý I. a II. porubský obvod. „Tady od Oblouku až po Opavskou třídu a řekněme od poloviny Hlavní třídy, kde se nachází velký rondl, až po třídu 17. listopadu. Takže je to docela velké sídliště,“ upřesňuje historik.
Porubské Věžičky
Druhou zastávkou na naší poznávací trase jsou porubské Věžičky. Další historická stavba neodmyslitelně spojená s tématem. „Jde o docela dlouhý blok, který má dvě krajní dominanty. Ta vyšší je připomínkou starého pražského domu, který se nacházel ve Vodičkově ulici. Byl to dům U Lhotků, který byl typický tou oplácanou, neorenesanční architekturou z konce 19. století. Ta se stala inspirací pro stavbu porubských Věžiček,“ vysvětluje Petr Lexa Přendík.
Věžičky zdobí neorenesanční arkýře, které připomínají architekturu Jindřichova Hradce. A také sgrafita či sluneční hodiny ve štítě. Nechybí ani budovatelské heslo.
„V úrovni posledního patra pod korunní římsou vidíme alegorii dětských her napříč jednotlivými ročními obdobími. Máme tam sáňkování, bruslení, pouštění draků, nechybí tam hokejka, jeden z chlapců čůrá na okýnko. Máme tam hrábě, švihadlo, na zbylých stranách fasády jsou dětské hry jako pouštění letadla či kuželky,“ popisuje dům Přendík.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
