Česká protichemická jednotka v Kuvajtu
V situacích, podobných té dnešní, je asi ošemetné cokoliv slibovat. Důkazem toho budiž, že náš zvláštní zpravodaj v Kuvajtu Vít Pohanka má v těchto chvílích nedostupný telefon, a nelze s ním dočasně navázat kontakt. Věnujme se tedy česko-slovenské protichemické jednotce. Tu si kvůli velmi citlivým přístrojům a renomé našich chemiků z války v Perském zálivu vybrali Američané na detekci otravných plynů v ovzduší.
Jak se čeští vojáci připravovali na vojenskou intervenci proti Iráku na základně Kemp Dohaf v Kuvajtu, to zjišťoval přímo na místě Petr Vavrouška.
Redaktor (Petr Vavrouška): Jedním z výrazných stresových faktorů vojáka na zahraniční misi je čekání s myšlenkou, kdy to všechno začne, usíná a je to také první věc, která ho po probuzení napadne. Vojákům ubírá psychické síly také nesnesitelné vedro, neustále zapnutá hlučná klimatizace nebo každodenní startování bojových vrtulníků. Těžkým soupeřem je také nuda. Jak s ní vojáci bojovali před začátkem vojenské operace?
Názory vojáků: Čteme, posloucháme hudbu, pouštíme si filmy.
Redaktor (Petr Vavrouška): Pokud jsme se my, tady v České republice, dá se říci za bukem, bavili o válce v Iráku v průměru tak dvakrát denně, vojáci v Kuvajtu, pár desítek kilometrů od iráckých hranic nemysleli, až na výjimky, na nic jiného.
Host (Jan Krutiš): Prožíváme to všichni společně, debatuje se o tom vlastně každou hodinu a máme dost zpráv na nástěnce, takže určitě v hlavách si promítáme určitá pro a proti. U většiny z nás převažují ta proti, ale musíme se s tím nějakým způsobem vypořádat a já jsem se rozhodl, že tady prostě do toho června maximálně zůstanu a uvidíme.
Redaktor (Petr Vavrouška): Říká dvaadvacetiletý Jan Krutiš, který byl pár týdnů před útokem na Irák připraven na nasazení do akce.
Host (Petr Vohralík): Já si myslím, že po psychické stránce na to připraven asi nebudu nikdy, ale já se snažím zatím o tom moc nepřemýšlet a až to přijde, tak to přijde a do té doby se o to moc nezajímám, jestli to přijde za týden nebo za dva týdny. Je mi to docela jedno. Až mi řeknou, že si mám sbalit věci, tak si prostě sbalím věci a pojedu.
Redaktor (Petr Vavrouška): Petr Vohralík v České armádě, zatím jediný absolvent jedné z nejprestižnějších vojenských akademií ve Spojených státech, se bude hlavně spoléhat na své kolegy.
Názory vojáků: Vidím kolem sebe hromadu profesionálů, kteří všichni vědí, co mají dělat, a spoléhám na to, že to budou dělat tak, jak jsou k tomu cvičeni. A zrovna tak dělám všechno proto, abych i já byl oporou jejich a když už na základě mých rozhodnutí nebo na základě mých připravených materiálů k nějakému rozhodnutí dojde, že to rozhodnutí bude co nejlepší.
Redaktor (Petr Vavrouška): To je ale všechno teorie. Protichemická jednotka sice cvičila v Kuvajtu dnem a nocí. Vojáci přesně vědí, jak ošetřit člověka zasaženého chemickými nebo biologickými zbraněmi, jak citlivé údaje o zamoření získat ze vzduchu nebo půdy. Nikdo si ale nedovede představit, co se teď bude dít v případě skutečné, ostré akce. Jak ale dodává logista Karel Zapletal, přišel rozkaz k nasazení a není čas na zbabělství.
Host (Karel Zapletal): Je to naše práce a po jedenácti letech ,vlastně teď už první jenom česká jednotka, která se něčeho takového zúčastní, a myslím si, že dokážeme to, že naše armáda není jenom sbor lidí, kteří si jezdí vydělat na mise.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
