Céu: Než se ukousat nudou, raději si zazpívat

Pro představu, co se odehrávalo během lockdownu v obývácích některých hudebníků, nám dobře poslouží album Um Gosto de Sol. Není to úplně to, co bychom jinak od brazilské zpěvačky Céu čekali, od vytříbeného experimentálního popu se ale ani tentokrát neodstřihla.

Až si od vší té covidové mizérie získáme patřičný odstup, určitě nadejde čas na vědecké zhodnocení, co to znamenalo pro hudbu. S možná nejsilnějším tématem: čeho všeho byli v lockdownovém vězení zpěváci a muzikanti schopni, aby se udrželi při zdravém rozumu. Někdo streamoval, až se z něho kouřilo, a počítal, kolik má sledovatelů, aby nakonec pochopil známé úsloví, čeho je moc, toho je příliš. Jiný se vrátil k dlouho odkládaným plánům, na které v běžném koncertním provozu nezbýval čas.

Z téhož důvodu také vzniklo mnoho nečekaným projektů za účasti umělců, jindy naprosto nedostupných a mezi nejoblíbenější formy jak přežít covid, se určitě zařadilo natáčení převzatých skladeb, s vysvětlením, že na vlastní tvorbu není nálada a než se doma ukousat nudou, raději si zazpívat. Z valné části se sice jednalo o zajímavou kratochvíli, objevily se ale i seriózní pokusy o osobní inventuru na způsob pochlubení, koukej, čím jsem se bavil v mládí a kdo mě hudebně formoval.

Album Um Gosto de Sol vzniklo ze stejných pohnutek a ve směsi coververzí se na něm Céu vrací dokonce až do roku 1998, kdy si na hudební kursy v New Yorku vydělávala jako servírka a než o sedm let později debutovala s vlastními písněmi, přebírala pouze cizí repertoár. Introspektivní pojetí alba nám tak pomůže odhalit zpěvaččino hudební dospívání a niterný vztah k brazilské popmusic, rytmům samby, stylu pagode z Rio de Janeiro a tradicím nedostižných písničkářů s kytarou, zastoupených na albu skladbami velikánů João Gilberta nebo João Pernambuca.

„Hudba pro mě vždy představovala nejbezpečnější místo a jazyk, který mě uklidňuje. Takže ve chvíli bezprecedentního násilí, covidové smrti a smutku jsem se uchýlila do svého bezpečného místa a tak vzniklo album, na kterém poprvé zpívám písně jiných,“ vysvětlila Céu, infikující nadšením i svého manžela, producenta a bubeníka Pupilla a také otce, skladatele a dirigenta Edgarda Poçase.

Fanoušci legendární metalové skupiny Sepultura asi hned nepochopí, proč se k nim připojil a speciálně kvůli tomu na sedmistrunnou kytaru naučil Andreas Kisser, když se vlastně jedná o hudbu mimo jeho území, ale mohlo by jim stačit jeho zdůvodnění: už doma nevěděl roupama co dělat. I s dalšími přizvanými  muzikanty se pak podřídil jednoduchému zpěvaččinu zadání: bez zbytečného experimentování si jen tak za víceméně akustického doprovodu uvolněně zazpívat. 

Výběrem písní na sebe Céu leccos prozradí a ke každé podává vysvětlení přebíhající do vzpomínání. Třeba jak v newyorské čtvrti Lower East Side poslouchala rapery a co chvíli okolo ní na skutru projel  MCA z Beasty Boys. Proto nezapomněla na jejich skladbu I Don’t Know, související prý s tím, jak se punkerka dostane přes hip hop k decentní bossa nova.

Deixa Acontecer, možná nejznámnější symbol stylu pagode od skupiny Revelação, zpívala Céu jako teenagerka a teď si navíc splnila velký sen: na duet s ní totiž kývl její velký životní idol, legendární raper Emicida.

Romantické nasládlosti slavný popsong Feelings nezbavila ani Nina Simone, natož parodicky odvázaní The Offspring. Ikonickou mejdanovou jistotu ze 70. let od brazilského zpěváka Morrise Alberta zvolila Cé s upřímným přiznáním: když už vám během lockdownu ze všeho lidově řečeno hrabe, kompenzujete si stres nevkusem. Hlavní důvodem však bylo připomenutí, že ho složil Brazilec a ve studiu se na jeho fungování všichni shodli.

Céu spolehla i na rockery a jak Criminal od Fiony Apple, tak May This Be Love  Jimiho Hendrixe, přestože nazpívané anglicky, v její verzi dopadly výborně.  Paradoxně daleko tvrději vyznívá Chega Mais, možná i proto, že patří hrdince brazilského hnutí Tropicália a dodnes aktivní rockerce Ritě Lee.

A skvělá zpráva na závěr: Céu vystoupí 27. dubna v pražském kulturním centru Vzlet. Další informace o koncertu najdete na webu agentury Rachot.

Spustit audio