Chata Skalka je ideálním východiskem do těšínské i centrální části Moravskoslezských Beskyd

7. srpen 2026

Turistická chata Skalka stojí ve výšce 910 metrů nad mořem nedaleko vrcholu Severka. Je ideálním východiskem do Těšínské i centrální části Moravskoslezských Beskyd. Původní chata zde byla postavena už v roce 1928, bohužel ale vyhořela.

Chata Skalka je jedním z devíti míst v beskydských horách zapojených do naší velké letní turistické soutěže. Podrobnosti najdete ZDE.

„Chata vyhořela v 1998. Byla to elektroinstalace a bylo to těsně před dokončením oprav. Tou dobou ji vlastnil Klub českých turistů. Shořela v lednu a protože byla celodřevěná, tak ji oheň zpracoval až po základy,“ připomněl chatař.

Tehdy zafungovala pospolitost a nadšení hlavně místních lidí. Podle Szotkowského výrazně pomohl také tehdejší starosta Mostů u Jablunkova. Za čtyři roky se podařilo chatu znovu vybudovat.

Lišky už dobrou noc nedávají

Chata Prašivá je známá díky vycpanému medvědu, na Kotaři mají mloka, sochy mají i na Gírové. A při návštěvě Skalky uvidíte taky ze dřeva vyřezanou lišku.

„Měli jsme lišku jako maskota, protože když jsem tady nastupoval, tak nám to celé znělo, jakože tady lišky dávají dobrou noc. Ale teď už to pravda není, takže máme jiné logo. Ale liška nám zůstala,“ dodává Szotkowski.

Liščí dřevořezba

U turistické chaty Skalka vzniklo celkem před nedávnem nouzové tábořiště. Tedy ohraničený prostor v přírodě, kde je možné legálně a bezplatně přenocovat ve stanu i si rozdělat oheň, což je při běžném bivakování zakázáno.

„Ten přístřešek jsme dostavěli loni. Stezka Českem je obrovský fenomén a lidé se znovu vracejí k spaní pod širákem, pod stany. Takže tady máme veřejné tábořiště. Někdo se tady na přespání objeví skoro každý den,“ říká chatař.

autoři: Romana Kubicová , tif
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.