Chvála podzimu

U jiných ročních období si člověk docela rychle vzpomene, proč je má rád. Jaro je velebeno za to, že tak nádherným způsobem střídá zimu. Příjemné oteplení, všude kolem rozkvetlé stromy, čichové vjemy pracují naplno stejně jako lidské hormony. Jaro jako ideální lásky čas. Léto, to je čas slunce a vody. Svá těla vystavujeme slunečním paprskům a vodním příbojům. Je to čas prázdnin a dovolených. Užíváme si chvil, kterých se nám v průběhu roku žalostně nedostává. Proto budiž léto pochváleno. Zima je pak nádherně bílá. Vločky ležérně dopadají na zem a sníh nám hezky křupe pod nohama. Hurá na lyže, saně nebo brusle. Zima - to jsou i vánoce. K nim snad netřeba nic dodávat. Zbývá onen tak trochu opomíjený podzim. Co je vlastně na podzimu tak lákavého? Tady už leckdo zaváhá. Spíš se vybaví spousta nepříjemností. Prudké ochlazení, vlezlé plískanice, dotěrný vítr. Ani padající listí na náladě příliš nepřidá. Existuje však výrazný rozdíl mezi tím, jak vnímají podzim ženy a jak muži. Ženy podzim opravdu nemilují. Jako teplomilná a suchomilná stvoření v tomto čase neskonale trpí. Muži sice taky nijak nevýskají, ale rozhodně toto období snášejí mnohem vstřícněji. Dokonce existují jedinci, a patří mezi ně i moje maličkost, kteří mají podzim opravdu rádi. Přiznávám - líbí se mi fantastické barvy, kterými hýří podzimní příroda. Vyhovuje mi teplotní režim, který toto období nabízí. Ani moc horko, ani moc zima. Nevadí mi ani zmíněné plískanice, pro mě mají svůj půvab a k tomuto času prostě a jednoduše patří. Mám rád dušičkovou atmosféru na nádherně rozsvícených hřbitovech. Zamlouvá se mi i to jemné rozechvění z blížících se vánoc. Každému co jeho jest, takže nikomu kouzlo podzimu nevnucuji. Jen se nemohu zbavit dojmu, že podzimem až příliš mnoho lidí opovrhuje. Ve srovnání s jinými ročními obdobími mi to připadá tak trochu diskriminační.