Chvála sauny

25. září 2010

Finové jsou velmi nápaditý národ. Za dlouhých zimních večerů, kdy není do čeho píchnout, vynalézají velmi sympatické mobilní telefony, za třeskutých mrazů destilují jemnou vodku a hlavně je potřeba pochválit je za vynález, který světu přinesli dávno před utrženým sluchátkem Macha a Šebestové.

Ten vynález se jmenuje sauna. Kdo do ní jednou vešel, poznal blahodárné působení nelidského vedra. Mohl si namlouvat, že s potem se z něj vyplaví všechno špatné, co se v něm nahromadilo. Ostatně o jejím vlivu na lidské zdraví už toho bylo napsáno hodně. Finové dokonce říkají, že žena je hodinu po sauně nejkrásnější, tedy pokud není vůči jejímu sálání imunní. Sauna se z Finských fjordů rozšířila do celého světa. Místnost s dřevěnými lavicemi, topením zapnutým na vražednou teplotu a kyblíkem s vodou bývá častým doplňkem sportovišť nebo hotelů. Obsluha ráda poradí, jak se správně saunovat, jak často střídat pocení s chlazením v ledové vodě a jak zabránit bolehlavu, ale nikdo už vám neřekne, jaká společenská pravidla v potírně platí. Přitom příručku správného chování by uvítali jak pravidelní návštěvníci sauny, tak ti, kteří do ní přicházejí jen sporadicky. Bylo by v ní napsáno, jakým tématům se vyhýbat při rozhovoru, jak se posadit, aby bylo vidět co nejméně nebo naopak co nejvíce z lidských vnadů, a hlavně by v ní měly být rady pro saunu společnou, tedy tu, kde své tělesné tekutiny ztrácejí příslušníci obou pohlaví. Zvláštní pozornost pak autorům doporučuji věnovat kapitole o pohybu mezi spolupotícími. Návštěvníci divadelních představení mají jakous takou povědomost o tom, že prochází-li muž kolem sedící ženy, má k ní být obrácen čelem. Sedící ženě se přitom naskytne pohled na spodní lem jeho saka. Do sauny se ale v saku nechodí.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová