Co nabízí Židovské muzeum, kdo byl Josef Šlomo Delmedigo a napsala Bibli žena?

Pražské Židovské muzeum opět otevírá návštěvníkům dveře

Před pandemií se návštěvníci pražského Židovského muzea mačkali v davu, dnes si v něm naopak možná připadají trochu osaměle. Muzeum již opět otevřelo své expozice a připravilo také řadu kulturních programů pro širokou veřejnost. Terezie Jirásková se na ně ptala vedoucí Odboru pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze Zuzany Pavlovské.

„Židovské muzeum otevírá dveře návštěvníkům hlavně v oblasti kultury. Konečně se těšíme, že se s návštěvníky uvidíme i osobně, nejen prostřednictvím online programů, které jsme během celé epidemie měli,“ říká Pavlovská.

„Asi to nejkrásnější, co nás čeká, poprvé v této sezóně, bude koncert Podmanivá barva dechu/Trifoglio 17. června v Maiselově synagoze,“ dodává. Sezónu před letními prázdninami uzavře večer k uctění památky novináře a spisovatele Oty Pavla nazvaný Jak jsem potkal Otu Pavla. Proběhne 21. června rovněž v Maiselově synagoze.

Dál Zuzana Pavlovská potvrzuje, že o osobní prohlídku muzea mají zájem školy i čeští návštěvníci. Citelnou ztrátou pro chod jedné z 10 nejnavštěvovanějších institucí v Česku je ale omezení turismu: „To, že tu turisté nejsou, je pro muzeum velká zátěž. Myslím, že jsme schopni nahradit návštěvnost vzděláváním. Tím, že budou přicházet žáci a studenti. A lidé na kulturní pořady.“

Neprávem zapomenutý učenec Josef Šlomo Delmedigo

Pokud byste se vypravili do Židovského muzea, určitě nezapomeňte navštívit také Starý židovský hřbitov. A zastavte se u hrobu Josefa Šloma Delmediga, od jehož smrti uplyne ve středu 16. června 430 let. O celoevropském významu tohoto nespravedlivě pozapomenutého učence hovoří Leo Pavlát.

Rabín, lékař, filozof, matematik a astronom Delmedigo se narodil 16. června 1591 na Krétě ve vážené rabínské rodině.

„Kromě rabínských studií se od 15 let věnoval na univerzitě v italské Padově astronomii, medicíně a filozofii a za vedení Galileo Galileia též matematice a astronomii,“ říká Pavlát. Delmedigo působil jako lékař v Káhiře, Konstantinopoli, na území dnešního Polska, Rumunska a Litvy, ale také v Amsterodamu, Hamburku či Frankfurtu nad Mohanem. „Někdy mezi svým 53. a 56. rokem s věhlasem výjimečného učence přišel do Prahy, kde se stal členem rabínského soudu,“ upozorňuje Pavlát.

„Delmedigo uměl nejen hebrejsky, ale mimo další jazyky i latinsky a řecky, což mu umožnilo sdílet své poznatky s nežidovskými učenci. Sám odmítal způsob židovské výuky ve východní Evropě. Kriticky hodnotil, že se soustřeďuje jen na židovské náboženské zákonodárství a Talmud, a přitom opomíjí výuku logiky, rétoriky a gramatiky stejně jako matematiky a astronomie, v nichž Delmedigo zvlášť vynikal,“ dál uvádí Pavlát.

Josef Šlomo ben Elija Delmedigo zemřel v Praze 16. října roku 1655. Náhrobní nápis na Starém židovském hřbitově mimo jiné uvádí: „Jemu podobného není na všech světových stranách… jemu byl vdechnut Duch Boží.“

Napsala Bibli žena?

Šalamoun byl tak skvělý panovník, že o jeho vládě, paláci, harému a také chrámu čteme ještě po třech tisíciletích. Kdo mu ale tuto slávu, zapsanou na desítkách stran biblického textu, zajistil? O tom, že autorkou bible mohla být žena žijící na Šalamounově dvoře, možná i jeho vlastní manželka, vznikl dokonce celý román. Ten nyní vyšel i česky. O jeho autorovi, brazilském spisovateli Moacyru Scliarovi, i samotné knize s překladatelkou Ladou Weissovou hovořila Daniela Brůhová.

„Moacyr Scliar se narodil v Brazílii, ale jeho rodiče přišli do Brazílie z Bezarábie ve 20. letech 19. století jako spousta jiných židovských rodin v rámci programu, který organizovala brazilská vláda spolu s Židovskou kolonizační asociací. Prchali z tehdejšího Ruska před pogromy. Hlavně v jižní Brazílii je dnes židovská komunita hodně početná,“ vysvětluje Lada Weissová.

Scliar byl povoláním lékař. Židovství pro něj bylo hlavně kulturou, která má nejbohatší literární tradici. Říkal, že si z židovství vybral to nejlepší. „Mezi to nejlepší řadí fantazii, solidaritu, smysl pro spravedlnost a hlavně humor,“ vypočítává Weissová.

Inspiraci k napsání románu Žena, která napsala Bibli dal Scliarovi literární historik Harold Bloom, který na základě rozboru Pentateuchu vyslovil domněnku, že autorkou některých jeho částí byla žena. Hebrejská bible je náročná četba, kde najdeme zmiňovaný humor?

„Ta nejmenovaná žena psala text, který posléze nazýváme Biblí, hlavně jako milostný vzkaz králi Šalamounovi, do kterého se na první pohled strašlivě zamilovala. Ale byla ošklivá a neměla šanci si získat jeho srdce těmi tradičními prostředky. A věřila, že vzkazy, které vloží do řádků svého textu, Šalamounovi ukáže, že ona je tou pravou bytostí, ne jen jednou z těch hloupoučkých, byť krásných 700 manželek, které na něj čekají v harému,“ říká Weissová.

Podle Weissové jde především „o příběh člověka, který přišel na svět nějak znevýhodněný. Vypráví o tom, že i takový člověk může udělat ze svého postižení nebo znamení přednost, a vypráví o naději, o víře v to, co je v člověku uvnitř, že to je mnohem víc, než jak zrovna vypadá.“

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.