Čtvero nočních dob je studentská hra s prorockým apelem

23. červen 2022

Studenti JAMU pod vedením pedagožky Evy Schulzové napsali krátké hry o bolestech současné doby. Poté je spojili v jeden celek.

Čtyřdílnou rozhlasovou hru Čtvero nočních dob vytvořili studenti Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU. Konkrétně Barbora Fukalová, Filip Gažo, Natálie Janderová a Eliška Kánská. Scénáře čtyř- až pětiminutových her vznikly jako scenáristické etudy ve 2. ročníku bakalářského studia v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU, a to v semináři Tvorba rozhlasové hry, který vede Eva Schulzová.

Z natáčení Čtvera nočních dob.

„Je to předmět, který vyučuji každý rok a který by měl studenty tohoto oboru seznámit v prvním semestru se základy rozhlasové hry a s nejvýznamnějšími rozhlasovými dramaty české i světové historie,“ vysvětluje pedagožka. „V druhém semestru navazuje poslech a rozbor současných inscenací a podcastů.“

Etuda, kterou Eva Schulzová studentům zadává pravidelně, souvisí s hrou Güntera Eicha Sny. „Vznikla před více než 70 lety, v roce 1951, ale soudím z reakcí studentů – a i můj názor je, že je stále aktuální a nesmírně inspirativní. Je to taky hra, která sestává z pěti epizod, v nichž autor zobrazil traumata poválečného světa. Tehdy to bylo vyrovnávání se s 2. světovou válkou a dalšími aktuálními problémy, ale podařilo se mu to napsat tak, že je to nadčasové.“

Studenti vytvářejí vlastní variace

Studenti si vždy přečtou scénář hry, poslechnou si ji a v semináři ji analyzují. Poté mají napsat vlastní variaci na Eichovy Sny: „Jeden takový sen, který ale zpracovává to, co je osobně zajímá a trápí, tedy traumata současného světa,“ doplňuje Eva Schulzová. „V tomto semináři vznikly tak originální a nosné texty, že z toho vznikl projekt, který je nový, ale doufám, že se bude opakovat. Rozhodli jsme se se studenty hry realizovat ve studiu s herci jako zcela svébytný projekt, už na Eichových Snech nezávislý.“

Herec Aleš Slanina nahrává za asistence Radima Nejedlého.

„Troufnu si říct, že ta naše díla jsou přeneseným prožitkem,“ říká o svých dojmech z poslechu Eichových Snů studentka Natálie Janderová. „V každém z nás to vyvolalo téma, o kterém potřebuje pohovořit nebo ho předat dál.“

„Pro mě to byla určitá nadčasovost a jistá míra intimity,“ popisuje svůj posluchačský prožitek studentka Eliška Kánská, „a to je něco, co v rozhlasové hře sleduju delší dobu. Přestože jsou Sny už tolik let staré, jsou tam témata, která promlouvají i k dnešnímu mladému člověku. Inspirovalo mě to k napsání toho, co já považuji za jednu z bolestí dnešního světa.“

Pět Eichových Snů, to byly i hororové vize

Jedním z účinkujících se stal i Zdeněk Junák.

„Na začátku 50. let způsobily Eichovy Sny něco, co bychom z dnešního pohledu mohli nazvat revolucí v rozhlasové tvorbě,“ vysvětluje pedagožka. „Hra při své premiéře způsobila mezi posluchači obrovský šok, jsou zachovány nahrávky telefonátů pobouřených posluchačů, protože těch pět snů, pět krátkých situací, to jsou do určité míry hororové vize.“

„Eich na posluchače apeloval, aby je přiměl se zamýšlet nad zdánlivou pohodou, která v Německu po válce panovala, jakýsi novodobý biedermeier 50. let, kdy lidé chtěli, aby umění plnilo hlavně zábavnou, odpočinkovou funkci, aby se nemuseli zabývat tím špatným, když konečně už je na světě zase klid. Eich chtěl posluchače naopak šokovat, vyburcovat. A Sny proložil básnickými intermezzy, kde se hlas vypravěče obrací k posluchačům a říká: Probuďte se, neboť vaše sny jsou zlé a vše, co se děje, týká se i tebe. Nemůžete klidně spát, protože na světě se děje spousta zla a špatných věcí,“ popisuje Eva Schulzová.

Z natáčení Čtvera nočních dob.

Zazní i výbuchy a silné zvuky

Mají i krátké hry Barbory Fukalové, Filipa Gaža, Natálie Janderové a Elišky Kánské hororový nádech? – „Myslím, že mají,“ uvádí Kánská. „Dvě z těch her dokonce končí výbuchem nebo silnými zvuky.“ – „Nebyl to záměr, dělat apokalyptický, hororový příběh,“ soudí Janderová. „Ale nějak se to sešlo a stalo se to.“

Kánská doplňuje: „Je to i tématy, která jsme si zvolili. Máme tam téma potratů, téma války, ekologické téma – že odpadky nás co nevidět všechny zahltí, téma duševních nemocí…“ Janderová upřesňuje: „Spíše téma vnitřní apokalypsy oproti těm vnějším.“

Pohled do režie nahrávacího studia.

Ve studentských hrách je také zachována snovost. „To, že není jasně definované, co se kdy, kde a komu děje. Je tam rozostřenost – že by to mohl být něčí sen nebo něčí vzpomínka,“ líčí Kánská. „Nelze říct: ta hra je jenom o tomto, ale je to téma, které zpracovává osobitým způsobem.“

Vznik díla narušila pandemie

První verze scénářů vznikly ve 2. ročníku studentů, kteří nyní končí 1. ročník navazujícího magisterského studia. Schulzová vzpomíná: „Když se rozhodli, že je to téma zajímá a chtěli by na tom pracovat dál, byl zimní semestr 2019. Tak jsme si řekli, že to zpracujeme v letním semestru 2020. A začal covid. Bylo jasné, že to bude produkčně velice náročný projekt, protože v každé té hře vystupují tři, čtyři herci a chtěli jsme pracovat jak se studenty herectví na JAMU, tak s herci, kteří se věnují herectví profesionálně v divadlech a v rozhlase. Proto jsme se do toho nechtěli pouštět v té velmi nejisté době a odsouvali jsme projekt až na dobu, kdy zase bude možné se shromažďovat. Nakonec jsme to realizovali v prosinci 2021 a lednu 2022, kdy řádil omicron, takže i tak byla produkce velmi dobrodružná.“

Momentka z příprav Čtvera nočních dob.

Studentské hry však působí, jako by vznikly v aktuální době – po nástupu covidu a za probíhající války na Ukrajině. Jak si studenti volili téma své hry? Eliška Kánská objasňuje: „Já jsem napsala hru, ve které se řeší téma potratů. Když jsme slyšeli Eichovy Sny, tak jsem přemýšlela, co je podle mě bolest dnešní doby, co není úplně v pořádku. A měla jsem možnost se k tomu umělecky vyjádřit. Napřed jsem si napsala povídku, abych i sama pochopila, o čem chci psát. Potom se to postupně rodilo do konkrétních replik a vět.“

O ztrátě čichu i chuti tvořili ještě před pandemií

Hru Natálie Janderové je možné vnímat tak, že je o ztrátě smyslů: čichu a chuti – tedy že má covidové téma. „Psali jsme to v době, kdy jsme netušili, že něco takového přijde,“ směje se studentka. „Pak jsme to realizovali v době, kdy jsem ztratila čich, tak si spousta lidí myslela, že to je návaznost na ztrátu čichu. Ale nebylo to tak. Je možná děsivé, že je to i určité proroctví. Nebo je tam válečná hra. Taky byla napsána v době, kdy jsme nemohli čekat, co se stane tento rok… Je tam i prorocký apel, i když jsme to takhle nezamýšleli. Každopádně ta moje hra je o vnitřní apokalypse, a je nejen o ztrátě smyslů jako čich a chuť, ale celkově o ztrátě smyslu a sama sebe a nakonec možná i o rezignaci.“

K dalším studentským hrám se vyjadřuje Eva Schulzová: „Filip Gažo zpracoval apokalyptickou vizi, ale takovým satirickým, komediálním způsobem, že vznikla velmi černá groteska o lidech, kteří se ve svém bytě topí v odpadcích, kterých už je tolik, že je popeláři nestíhají vyvážet. Tahle hra velmi ožila při natáčení, kdy Kateřina Veselá, Barbora Goldmannová a Michal Bumbálek si ty absurdní situace, které Filip napsal, velmi užívali.“

Poslední ze čtyř děl je o útoku, který lidé nevzali vážně

Eva Schulzová, Natálie Janderová a Eliška Kánská při natáčení rozhovoru pro Zelný rynk.

Poslední z čtveřice her je hra Barbory Fukalové. „Kdybych nevěděla, že ji napsala dva roky předtím, než se na Netflixu objevilo tolik komentované drama Don´t look up o aktuální situaci, kdy lidé odmítají uvěřit vědcům, co se děje, a lidem, kteří racionálně vědí, že se blíží nebezpečí a planetě hrozí zkáza, ale radši se rozhodnou, že se na oblohu nebudou dívat, protože to nechtějí vědět… Barbora už dva roky předtím napsala svůj scénář, který je prakticky o tom stejném: na město útočí stíhačky a lidé jsou přesvědčení, že se nemůže nic stát, že to je zbytečná panika. Tvrdí to do poslední chvíle, než nastane absolutní zkáza, když už před tím nemůžou zavírat oči.“

Tyto čtyři krátké hry byly spojeny do jednoho celku. „Chtěli jsme, aby ty hry mohly fungovat samostatně i jako jeden celek,“ říká Eva Schulzová. Výhodou spojení do jedné čtyřdílné hry je podle Elišky Kánské to, že má posluchač možnost zaobírat se různými tématy. „Jsou to různé problémy této doby a v tom je zase inspirace Eichem. Dlouho jsme také řešili pořadí her, v jakém mají jít za sebou.“ Natálie Janderová si pochvaluje lehkost a nadhled, s nimiž se jim podařilo hry vytvořit. Eva Schulzová pak shrnuje, že různost je i ve formálních zpracováních, v přístupech, protože autorem a režisérem každé ze čtyř mikroher je někdo jiný. Tím se celek odlišuje o Eichových Snů.

Spustit audio

Související