DakhaBrakha. Shakespeare rozsekaný kozáckou šavlí

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy DakhaBrakha

V neprospěch skupiny mluví její ukrajinština, které málokdo ve světě rozumí, při prokazování jedinečného talentu sebevědomě proměnit hudební chaos v umělecké zlato to však každému přijde podružné. I na novém albu Alambari, bez debat nejenergičtějším, nejrockovějším a nejbláznivějším jaké dosud DakhaBrakha nabídli.

Zvukomalebný jazyk a východoevropský ženský zpěv ve stylu tři těla jeden hlas dotvářejí nepředvídatelný, do různých směrů ustřelující unikátní zvuk skupiny, potvrzující fakt, že kdo nepodléhá výzvám zkusit nezkusitelné, neví, o co v životě přichází. A takovou příležitost si ideový vůdce, avantgardní divadelní režisér Vlad Troitskyi z kyjevského uměleckého centra DAKH ujít nikdy nenechal, takže existují snadno zařaditelné skupiny a pak DakhaBrakha – tři ženy v dlouhých pestrobarevných šatech a s vysokými čepicemi na hlavách, nápadně připomínající účes Marge Simpsonové, mající po boku chlapa v černých holínkách, kterému k dokonalosti chybí snad jen kozácká šavle.

Předpoklad, že tím pádem si DakhaBrakha nikdo s nikým nesplete, umocnil režisér vizí, aby čtyři vystudovaní etnomuzikologové a zpočátku amatérští hudebníci z jeho divadelních her, přistoupili k ukrajinské tradiční hudbě s tím nejpodvratnějším způsobem a nechali padnout všechny závory vedoucí k rocku, experimentům, globálním rytmům, židovským motivům, soudobé klasické hudbě a brechtovskému kabaretu na punkový způsob. Zkrátka k etnochaosu, definitivně přijatém na novém albu. A nemělo by nás překvapit, že na něm s nimi spolupracoval Martin Bowes z legendární britské post punkové skupiny Attrice.

Nina Garenetska, Iryna Kovalenko, Olena Tsybulska a Marko Halanevych hrají na desítky nástrojů. Vedle akordeonu, klavíru, garmošky a cella ale převažují nejrůznější perkuse a bubny z východní Evropy, Afriky a Asie. A nově z Brazílie, kde skupina ve městě Alambari album natáčela a když už se ocitla na americkém kontinentu, neodolala sáhnout – samozřejmě jak to dokáže jen ona, tedy přeludně – po blues. Tedy dá-li se tak skladbě Dostochka vůbec říkat.

Hlásí se také k německému liberálnímu romantikovi  Heinrichu Heinemu, z jehož poémy Die Lore-Ley melodicky napojené na lidovou píseň z Volyně, vystavěli DakhaBrakha jeden z vrcholů alba, německy odzpívanou mrazivou skladbu Im tanzen lieba.

Když režisér Troitskiy kdysi uváděl v Londýně Macbetha, oprostil ho od slov – co bylo potřeba dopovědět, zahráli a zazpívali DakhaBrakha. Ti se k Shakespearovi znovu vrátili a možná dobře, že textu skladby Sonnet nerozumíme. Z  výsledného strašidelného nářku jde totiž až strach.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...