Dílo výtvarníka Jana Zemánka ukazuje retrospektivní výstava v Žerotínském zámku

19. říjen 2017

Chodící nebo ležící postavy ze dřeva a taky tvarované dřevěné listy k pověšení na zeď. Nejen to mohou vidět návštěvníci Nové galerie v Žerotínském zámku v Novém Jičíně. Ke svým kulatinám tam otevřel výstavu místní výtvarník Jan Zemánek. S jeho díly se ale lidé potkávají denně i v ulicích Nového Jičína a dalších měst.

S Janem Zemánkem se potkáváme v průchodu pod novojičínskou radnicí a díváme se na jednu z jeho soch, která je na zadní straně radniční věže.

„Vychází to z tvarosloví, které jako je mi nejbližší, toho minimalismu a konstruktivismu. A je to vlastně postava chodce. A je to na místě, kde stávala někdy od 30. let socha Atilly. Ta po roce 1945 nějak zmizela a ten podstavec zůstal prázdný. A mě napadlo osadit ho právě takovou sochou tady tohoto tématu,“ říká výtvarník.

V malém parčíku je jedno z nejznámějších děl v Novém Jičíně. Kytara Karla Kryla. „Já jsem se s Karlem Krylem znal a přátelili jsme se. A myslím si, že právě na tomhle místě, kde je to kousek od autobusového nádraží, k tomu cestování nebo k tomu pohybu nejlíp by to vyjadřovala právě kytara jako symbol druhé poloviny 20. století. A Karel Kryl bez kytary to taky nejde a zase nejde udělat seriózní sochu Karla Kryla,“ vysvětluje.

O kousek dál míjíme další váš pomník třem novojičínským osobnostem. Kde ještě jinde mohou vidět lidé díla Jana Zemánka? „V Novém Jičíně jsou to hlavně pamětní desky, které jsem realizoval čtyři. A potom samozřejmě je to v Praze, v Brně, Valašské Meziříčí je nejblíž. No a z ciziny bych uvedl Rakousko a Itálii třeba,“ vyjmenovává Zemánek.

Vystoupali jsme po schodech do podkroví Žerotínského zámku. Jsme v Nové galerii, která je úplně plná dřevěných děl novojičínského výtvarníka.

Tvář v klobouku jako finále výstavy od manželky Soni Zemánkové

„Divák, který přijde, by měl být proveden cestou mého vývoje nebo cestou života. Po pravé straně jsou závěsné objekty listů, kde vlastně pracuji s překližkou. A na protější stěně je fotodokumentace děl ve veřejném prostoru. No a středem se vede instalace vagabundů, darmošlapů, dřevěných soch, které tvoří vlastní hlavní linii mého vývoje,“ popisuje výtvarník.

„A ovšem to nejdůležitější z celé výstavy, je její konec. A to je tvář v klobouku nebo portrét v klobouku od mé ženy, bez jejíž pomoci a celoživotní podpory bych si svoji práci nedovedl představit,“ uzavírá novojičínský výtvarník a oslavenec Jan Zemánek.

Výstava 'Skulptury, objekty' Jana Zemánka
autor: Michal Polášek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová