Divoký horský tymián je skotská lidovka. Český text se rodil dlouho, říká Pavel Žalman Lohonka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Žalman Lohonka

Písničkář Pavel Žalman Lohonka je součástí české folkové scény už pět desítek let. Během té doby působil v kapelách Minnesengři, Nezmaři a Stopa (skupina Spojených trampských osad Pardubice). Dnes je lídrem vlastní hudební skupiny s názvem Žalman & spol. Jeho posluchači a fanoušci stárnou spolu s ním. A na koncerty dnes vodí svoje děti a vnoučata. I o tom si povídal s Lubošem Xaverem Veselým.

Pavel Žalman Lohonka má na svém kontě na čtyři sta písniček. Za největší hity považuje 10 až 15 z nich, ale vůbec nejoblíbenější je podle něj Divoký horský tymián. „Je to vlastně skotská lidová píseň, na kterou jsem dělal text víc než rok. Nedařilo se mi, a tak jsme to zadali někomu jinému. Ale když přinesl text, lidi v kapele se na to povídali a řekli, to my zpívat nebudeme. Napiš něco jiného. A já jsem ten text přinesl druhý den,“ vypráví Žalman.

Písní pro čaroděje podpořil Jaromíra Nohavicu

Mezi další hity počítá Panenku, která zdomácněla u táboráků, stejně jako písnička Jdeme zpátky do lesů, Rána v trávě nebo Tulácká ukolébavka. A zvláštní význam pro něj má i Píseň pro čaroděje: „Je to písnička, která měla podpořit Jaromíra Nohavicu. On měl tehdy zakázáno zpívat, nesměl ani na Portu. My folkaři jsme se měli tenkrát rádi a pomáhali jsme si. A protože jsem mu nemohl pomoct veřejným prohlášením, tak jsem to řekl písní.“

A podobné je to i s písničkou Sej lásku po lidech. I ona je jakýmsi zpěvákovým prohlášením. „Tehdy na Portě po vystoupení mě potkal úplně opilý pan Šlouf, který byl ideologickým tajemníkem pražských svazáků, chytil mě pod krkem a třásl se mnou a říkal: já ti dám Sej lásku po lidech, já to z tebe vytřepu,“ říká dnes s úsměvem Žalman.

Proč i po sedmdesátce skládá stále nové písničky a jezdí kvůli tomu do přírody? A proč už dnes některé své písničky raději nezpívá? Poslechněte si celý rozhovor.