Dominika Rojtová: Konec papírových padesátikorun

Svatou Anežku českou, naší patronku, jsme až donedávna byli zvyklí vídat každý den a většina z nás si ji nosila s sebou téměř všude. Ne snad, že bychom byli národ velkých patriotů, řeč je o papírové padesátikoruně, jejíž platnost skončila s koncem března. Pokud nějakou Anežku ještě doma máte, nemusíte si zoufat - ještě rok máte možnost odnést ji na pobočku jakékoli banky a tam vám za ni dají její kovovou náhradu. Dnes ráno jsem zjistila, že jednu papírovou pajsku, pajdu nebo také jedno páďo, jak se padesátikoruně slangem říká, mám v peněžence také. Do banky s ní ale nepůjdu - nechám si ji totiž na památku.

Podle prohlášení vrchního ředitele ČNB Pavla Řežábka je důvod pro konec Anežky prostý - totiž ekonomický. Taková bankovka vydrží v oběhu maximálně čtyři roky, kdežto mince mezi námi koluje až desítky let. Pro nás uživatele ale nastává období těžších peněženek, protože kovová padesátikoruna opravdu něco váží. Na druhou stranu ale budeme mít o to více mincí do automatů na parkování, na kávu nebo třeba do prasátka.

I když nám média nezapomněla připomenout - určitě proto, aby nás trochu utěšila - že bimetalická padesátikorunová mince je jednou z nejkrásnějších mincí na světě, protože ji v roce 1993 odborníci přiřkli titul Nejlepší obchodní mince, ztrácí padesátikoruna punc „velkých" peněz. Jakmile totiž máme v peněžence bankovku, přemýšlíme o ní jinak - více zvažujeme, za co ji utratíme. Mince jsou prostě drobné, které jsme ochotni rozhazovat bez velkých okolků a od pátku se padesát korun stalo drobnými.

Stejný osud jako svatou Anežku potkal v roce 2008 i jiného velikána našich dějin - modrého Přemysla Otakara I.

A až na dveře zaklepe EURO, budeme se loučit i s Karlem IV., Janem Ámosem Komenským, Boženou Němcovou, Františkem Palackým, Emou Destinnovou nebo pětitisícovým Tomášem Garriguem Masarykem. Na to si ale pravděpodobně ještě nějaký ten pátek počkáme.