Dvorek manželů Mrlinových z Petřvaldu na Karvinsku někdy funguje jako domácí zoo
Místo pečlivě udržovaného anglického trávníku má dvorek, kde se prohánějí slepice, husy a kačeny. Tak to vypadá u 35letého Rostislava Mrliny z Petřvaldu na Karvinsku. Své nejlepší kousky teď chystá na víkendovou výstavu chovatelů do sousední Orlové. Kromě králíků tam poveze i několik slepic s černě zabarveným peřím.
„Naše výstavní kousky jsou všechny černé, protože jsme zaměření na černou barvu. Chovatelství se v naší rodině táhne řadu let – děda choval králíky, taťka choval králíky,“ říká Rostislav Mrlina.
Jdeme se podívat na králíky. „Tady ten je trošičku větší, trochu nám přerostl. Uvidíme, jak ho budou na výstavě posuzovatelé hodnotit,“ dodává.
Na chovatelské výstavy jezdí už pátým rokem. Lidé podle něj pořád mají zájem o chov domácího zvířectva, ale zaměřují se hlavně na chov králíků.
„U drůbeže je to horší a horší. I tím, když se podíváme na ten dvorek, tak je zničený od těch slepic. Ony vyzobávají trávu i stromky, v podstatě zklovou co se dá,“ vysvětluje chovatel.
Mrlinovi jsou ve vilové čtvrti jedni z mála, kteří žijí klasickým vesnickým způsobem, tedy že chovají domácí zvířectvo. Působí tady trošku exoticky. „Spíš se tady děti chodí na ta zvířátka dívat a pozorovat je,“ usmívá se pan Mrlina.
Na výstavu drůbeže, králíků a holubů mají přijet až čtyři desítky chovatelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
