Eliza Carthy & Tim Eriksen: Bottle
Pod označením „hardcore Americana meets with hardcore Anglicana“ se skrývají hvězdy anglického folku, Eliza Carthy a Tim Eriksen, pátrač v úsvitu americké hudby. Může nás těšit, že jeden z prvních koncertů duo odehrálo v roce 2013 na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Na albu Bottle pokračují v hledání a nacházení proměn, jakými tradiční anglická hudba od 17. století prošla na cestě mezi Anglií, Spojenými státy a zpět.
O Elize Carthy v knižní biografii Wayward Daughter (Umíněná dcera) novinářka Sophie Parkes napsala, že není folkový Mesiáš, ale zatraceně zlobivá holka, u níž se dopředu nedá předpokládat, s čím novým přijde. A měla pravdu: hvězdné duo s Timem Eriksenem nečekal opravdu nikdo.
„Známe se strašně dlouho. Potkali jsme se v USA, když jsem tam byla ještě jako teenager s rodiči na turné. Už tehdy měl Tim rád mého otce, protože ho prý hodně inspiroval. O anglické tradiční hudbě toho ví skutečně hodně. Takže pro mě je skvělé, potkat někoho na stejném levelu i když od sebe bydlíme čtyři tisíce mil,“ vysvětlila na Folkových prázdninách vznik jiskřivého, společným zájmem intenzivně spojeného dua.
Třináct tradičních skladeb vytáhli z anglicko-americké pokladnice a překódovali do osobního, nekonvenčního vnímání. Pouze svými uhrančivými hlasy a nástroji: bez hostů a přidaných efektů; syrově, s chutí a potřebou dostat se tradiční klasice až na samou dřeň. Kdo je zná, nediví se, oběma vizionářům je tenhle způsob vlastní.
Zpěvačka a houslistka a nositelka Řádu britského impéria Eliza Carthy tvoří se svými rodiči - Normou Waterson a Martinem Carthym „svatou rodinu anglického folku“. Od 90. let minulého století v něm míjí všechny zavedené cesty, z nichž vymetá zatíženost tradicionalismem, čímž v Anglii rozpoutala nevídané folkové povstání. Dvakrát ji nominovali na Mercury Prize, získala nespočet významných folkových cen, natočila mnoho vynikajících přelomových alb a anglický folk neustále posouvá do nových dimenzí. Proměnila se také v kurážnou autorku nekonvenčních vlastních písní hledajících podněty klidně i v chytrém popu nebo ve spolupráci s rockery a hudebníky z Afriky. S otcem vstoupila do multikulturního projektu Imagined Village, v němž za dunění futuristických techno rytmů pomohla staré anglické lidové písničky vymanit z dusivého sevření ustálených forem za přítomnosti asijských a afrických muzikantů. “Jeho heslo je vášeň. Nikdy nepouští ze zřetele skutečnost, že tohle všechno znamená cítit se báječně,“ prohlásil o americkém zpěvákovi a multiinstrumentalistovi Timu Eriksenovi Martin Carthy.
Titulem Hardcore Americana se uvádí Tim sám. A nejen proto, že jeho první postpunková skupina Cordelia´s Dad je považována za mezník v uchopení old time music z Appalačských hor a pravěku americké hudby z Nové Anglie. Tim Eriksen natáčí i vlastní velmi ceněná alba. Sám, pouze s bezpražcovým banjem, kytarou, houslemi a naléhavým, po apalačsku nosovým hlasem. Nezřídka u jejich poslechu pocítíte nutkání slyšet je v mohutném sboru. A nebudete daleko od pravdy: hodně z nich totiž bylo původně složeno výhradně pro sborové zpívání Sacred harp. Hudbu starší než gospel, blues a jazz, na kterou se málem úplně zapomnělo, nebýt slavného oscarového filmu Návrat do Could Mountain, kam ji vložil Tim Eriksen.
Praxe zpívajících shromáždění přežila v Státech přes dvě stě let a dnes se k ní posluchači vracejí především díky Timu Eriksenovi: objevují zapomenuté zpěvníky a zakládají sbory. Aktivity etnomuzikologa a profesora několika amerických universit neznají hranic ani mezí: s klasickým skladatelem Evanem Chambersem a Symfonickým orchestrem Michiganské university natočil album The Old Burying Ground, s kubánským jazzovým klavíristou Omarem Sosa na Grammy nominované Across the Divide: A Tale of Rhythm and Ancestry a s bubeníkem Peterem Irvinem vlastní sbírku tradičních písní Banjo, Fiddle and Voice.
V dnešní Mozacie uslyšíte například skladby: Traveler, Logan's Lament, Castle by the Sea Silence, Prodigal Son, 10,000 Miles, Sweet Susan, May Song, Bottle, Love Farewell.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
