Euforický Baník

Letos na jaře postihla ostravský Baník řada nepříjemných patálií. Mužstvo po bídných výkonech přišlo o vytouženou účast v evropských pohárech, prezentovalo se nevídanou sedmigólovou prohrou na pražské Slavii a rozruch vyvolalo i odstavení jedné z opor Martina Lukeše kvůli jeho nevyřešeným platovým podmínkám. Klíčoví hráči Lukeš a Svěrkoš nakonec z klubu odešli. Když k tomu připočteme změnu majitele klubu i trenéra, dává to dohromady slušnou zemětřesnou sílu. Baníkovští fandové se chytali za hlavu a viděli budoucnost svého milovaného klubu v barvách nejčernějších. I řada mých známých a kolegů tvrdila, že druholigové derby s Vítkovicemi sice bude fajn, ale přece jen to nebude úplně ono. Leč, časy se mění a lidé s nimi. Baník vstoupil do nového ročníku ligy vskutku parádně. Šest kol a snových 16 bodů. A kdyby jen to. Předvedená hra náročnému oku opravdu lahodí. A ti to patřičně oceňují, protože na Bazaly chodí v počtu vskutku hojném. Stejní lidé, kteří Baník zatracovali, ho najednou vynášejí do nebes. Styl z extrému do extrému se naplňuje do puntíku. Ve sportu, a ve fotbale zvlášť, nic nového. Tak jak vychází a zapadá slunce, tak se mění i přízeň vyznavačů kulatého nesmyslu. Kdyby člověk nevěděl, že je to zhola zbytečné, tak by skoro chtěl říct, že trocha střízlivého uvažování by v tomto směru určitě neuškodila. A rozhodl jsem se jít příkladem. Uznávám, že to teď baníkovským hochům jde náramně a že se na to hezky kouká. Nic však netrvá věčně. Řeči o titulu nebo aspoň o umístění do třetího místa jsou opravdu předčasné. Šest kol je pouhá pětina celého ligového ročníku. A koneckonců, skvělý začátek už Baník v minulosti několikrát předvedl. A pak obvykle přišla mizérie. Takže opatrně, protože velké oči se mohou změnit ve velký šrám na fanouškovské duši. Všem zasvěceným snad přitom ani nemusím říkat, jak rád bych se ve své střízlivosti mýlil.