Eva Zaoralová o výběru filmů na festival

7. červenec 2003

Program karlovarského festivalu je každoročně rozčleněn do sekcí. Páteř programu tvoří soutěž celovečerních hraných filmů. Letos se v této sekci o Zlatý křišťálový globus uchází 16 snímků. Českou republiku reprezentuje film Pupendo. Programové oddělení karlovarského festivalu pracuje nejen na výběru soutěžních filmů po celý rok. Nejen o výběru filmů jsme si povídali s uměleckou ředitelkou festivalu PhDr.Evou Zaoralovou.

Letošní ročník nabízí asi 250 filmů z celého světa. Který film vás, pokud to tak nazveme, letos uzemnil?

Zaoralová: "Mne těžko něco uzemní, protože většinou mám pocit, že už jsem všechno viděla nebo tady všechno už bylo. Pravda je, když jsem letos vybírala španělské filmy v Madridu, tak mne velmi zaujal jeden film, o kterém jsem si myslela, že je to dokument. Jmenuje se Fantastický svět. Nakonec se ukázalo, že to je jenom tak umně navozený dojem, že je to dokument. Budeme ho promítat v sekci Jinný pohled."

Soutěžní sekce celovečerních hraných filmů je vlajková loď festivalu. Letos nabízí 16 snímků. V uplynulých letech se objevovaly názory, že v soutěži převažovaly snímky depresivní, smutné. Když vezmu letošní soutěž, tak je tam třeba Pupendo nebo slovenský film Kruté radosti, což jsou takové sladkobolné příběhy. Jak se dá v tomto smyslu charakterizovat letošní soutěž, jsou tvůrci pozitivněji ladění?

Zaoralová: "Řekla bych, že pozitivněji zrovna laděni nejsou, protože umění obvykle odráží více méně stav světa a ten není zrovna růžový. Pravda je, že tam v podstatě nenajdete filmy, které by byly úplně bez východiska, úplně bez naděje. Vždycky tam zbude aspoň slabé stébélko naděje a nějaký pocit určitého lidského vztahu, třeba mezi postavami."

V roli umělecké ředitelky karlovarského festivalu působíte už 10 let. Zaznamenala jste za tu dobu, že by se do námětů filmů promítalo i aktuální dění ve světě? Když to vztáhneme na současnost, tak třeba strach z terorizmu?

Zaoralová: "Tak určitě, jsou filmy, které jsou trošku vyrobené na objednávku. Zejména se to týká některých amerických filmů, které jsme dokonce ani nezařadili. Vezměte si třeba film, který letos vyhrál Berlinále. Jmenuje se Na tomto světě (In This World), dělal ho Michael Winterbottom a ten je známý tím, že střídá žánry. Po flámu, 24hodinové párty, natočil film, který se týká vysloveně ilegální emigrace do západního světa, a to jsou problémy, které se velmi často odrážejí.

Pak se také odrážejí problémy násilí, třeba násilí na školách, což už není dneska fenomén typický pouze pro Ameriku, ale je zpracován ve filmu Slon, který nedávno vyhrál v Cannes a který rovněž nabízíme divákům na festivalu (v sekci Horizonty - oceněné filmy)."

Když zůstaneme ještě u karlovarské soutěže, řekla bych, že jste skutečně žena na svém místě. Mimo jiné to dokazuje i skutečnost, že filmy, které vyberete do soutěže, získávají následně ceny po celém světě, včetně Oskarů. Už máme několik takových případů z minulých let. Jaké máte želízko v ohni pro letošek?

Zaoralová: "Já osobně si myslím, že by mohl trošku v tomto smyslu zabodovat italský film Okno naproti. Už má za sebou několik cen na domácím poli, dostal cenu za nejlepší film Donatelova Davida, to je něco jako Český lev, Cézar. Tak tento film by možná uspět mohl. Rozhodně si myslím, že bude domácí kinematografií navržen na Oskara.

Samozřejmě jsou tam i jiné filmy, které by se mohly ucházet o Oskara za zahraniční film. Netroufám si to odhadnout, protože loni u filmu Nirgendwo in Afrika (Nikde v Africe) nás to vlastně nenapadlo. To nebyla jenom moje zásluha, ten film viděla v Berlíně Julieta Zacharová a nebyla si jistá, jestli by se hodil do soutěže. Když jsem ho pak viděla, byla jsem všemi deseti pro.

Stalo se, že zřejmě neměli lepší film, takže mu skutečně toho Oskara za zahraniční film dali."

To byl dobrý tip. Jak v současné době probíhá výběr filmů do Varů? Vybíráte si je na festivalech, které objíždíte, nebo vám tvůrci už sami posílají svá díla? Co je tradičnější?

Zaoralová: "Je to obojí. Na festivalech samozřejmě vybíráme já i moji spolupracovníci filmy, které potom zařazujeme do nesoutěžní části festivalu. Zatímco tam, kde je na festivalu také trh, jako je tomu v Berlíně nebo jako je tomu v Cannes, tak tam máme samozřejmě vybírat filmy i pro soutěž.

Ale řada filmů nám přichází na kazetách. Nejsme ještě tak daleko jako třeba v Cannes, které dostává filmy zásadně v kopiích, ale my bychom neměli ani kde ty kopie promítat. I tak jsme zavaleni kazetami. Tři měsíce před festivalem neděláme nic jiného, než že si od rána do večera promítáme kazety."

Druhý případ, že se hlásí sami tvůrci, je případ Kim Ki-duka, režiséra, který byl loni ve Varech. Letos svůj film Pobřežní hlídka přihlásil do soutěže sám?

Zaoralová: "Ano, učinil to už loni na podzim a slíbil, že ten film nepůjde do té doby na žádný jiný festival. Slovo dodržel, což je velmi vzácné, nedá se to říci o každém režisérovi a o každém producentovi. Kim Ki-duk byl skutečně nadšen přijetím v Karlových Varech. Ani nechtěl dávat tiskovou konferenci, uspořádali jsme jen takové pofilmové setkání s novináři. Velmi trpělivě odpovídal a také toho novináři velmi dobře využili. Evidentně byl spokojen."

autoři: pev , jok
Spustit audio