Gatě hanáckého obra. Příběh muže, který vyrostl až do nebe
V rohu Vlastivědného muzea v Olomouci stála odedávna socha muže v hanáckém kroji se strnulým výrazem ve tváři, jak to už u sádrových figurín bývá. Výška postavy 242 cm, na opasku nápis Josef Drásal. V osmdesátých letech 19. století bylo toto chlapisko patnáctým nejvyšším člověkem na světě, v Evropě desátým. O století později postával před sochou obra malý kluk, žmoulal v dlaních vstupenku do muzea a špital: „Má nějaky roztrhany gatě. Až bodo velké, te gatě mo dám spravit.“
Josef Drásal se narodil 4. července 1841 v domečku číslo 51 na chromečské návsi na Šumpersku manželům Johannu a Magdaléně Drásalovým jako třetí ze šesti dětí. Ačkoliv nikdy nebyl úředně přeměřen, nepochybně patřil k nejvyšším lidem na světě – měl 242 centimetrů čisté výšky a 182 kilo živé váhy. O jeho neobyčejný vzrůst se zasloužila dysfunkce podvěsku mozkového, čili šlo o hormonální onemocnění. Již při narození vzbudil pozornost mocným tělíčkem a jeho babička předpovídala, že určitě poroste „až do nebe“.
Otec Johann měl neobvyklé povolání – byl brusičem jehel. Práce moc nevynášela a rodina se nikdy nevymanila z chudoby. Od dětství měl malý Josef velký apetit, věčně byl hladový. Podle tvrzení matky trpěl často bolestmi, nepochybně způsobenými abnormálně rychlým růstem. Zato měl už odmalička obrovskou sílu. Uzvedl břemena, se kterými si ani jeho otec neporadil. Když byl jednou poslán do mlýna s obilím, nepotřeboval ani trakař, unesl lehce pytel o váze dva a půl metráku.
Oč mu osud přidal na vzrůstu, o to ubral na bystrém myšlení. Vychodil jen pár tříd, a to ve dvanácti letech. Pořádně číst a psát se nenaučil a jeho spolužáci hovořili spíše o jeho dobromyslnosti a dětinskosti než o myšlenkové zručnosti. Často se bavili tím, že probíhali mezi jeho nohama. Dobrým žákem zaručeně nebyl, a když odešel ze školy, nezbylo mu než nastoupit jako pacholek na dvoře v Chromči.
Pracant, jak má být
Neobyčejných fyzických dispozic chromečského rodáka si brzy povšiml hrabě Žerotín a pozval ho na své panství v Bludově. Josef zde jezdil s voly a koňmi a z tohoto životního období se traduje mnoho historek o jeho výšce a síle. Některé byly doslova neuvěřitelné. Než by odvezl kámen na stavbu mostku na povozu, odnesl jej na místo sám na ramenou. Jindy neposlušného vola rozzlobeně uhodil dlaní tak, až padl, a pak ho opět postavil na nohy. Často pomáhal sousedům při zvedání vyvrácených vozů s obilím či dřevem.
Brambory vařil v pařáku pro vepře, protože na žádném trhu nebyl k dostání velký hrnec, který by mu stačil.
Když se v hospodě poprali chlapi, stačilo hospodskému dát znamení, Josef se zvedl od karet (nejvíc prý miloval mariáš), posbíral je do náruče a vynesl na dvůr. Přepral všechny, ale bitky neměl rád, bylo mu jasné, že ostatní nemají proti jeho tlapám šanci. Měl rád, když se s ním někdo sázel, co všechno dokáže spořádat k jídlu. Miloval prý slaninu a česnek, ale nepohrdl ani bochníky chleba, které spořádal každý den tři, protože za tři lidi také pracoval. Jednou mu pro pobavení společnosti kroměřížský advokát Mildschuh nabídl, že zaplatí všechno, co v jeho hospodě sní. Josef neváhal a na posezení spořádal devět řízků. Kuchař pak už neměl z kuchyně co nosit, protože hospoda byla vyjedená.
Chuť k jídlu měl neobyčejnou. Nikdy se prý ale nemohl dosyta najíst, vždyť spotřeboval nejméně dvakrát tolik jídla co ostatní. Brambory vařil v pařáku pro vepře, protože na žádném trhu nebyl k dostání velký hrnec, který by mu stačil. Tlustý ale nikdy nebyl, vypráví se, že měl spíš postavu hubenou a kostnatou. Zajímavé je, že ač neobyčejného vzrůstu, vyhnul se vojenské službě, zřejmě proto, že by bylo nákladné šít pro něj speciální uniformu.
Varientním umělcem
V 19. století kvetla lidová zábava, kterou tvořilo veřejné předvádění nejrůznějších kuriozit a zrůdností, třeba dvouhlavých telat, siamských dvojčat, lidí bez rukou a podobně. Různí šikulové se při tom dokázali přiživovat mazanými podvody, připevnili například polonahé varietní „umělkyni“ rybí ocas a předváděli ji v sudu jako mořskou pannu. Obra Drásala ale nikdo upravovat nemusel. Stačilo jen, aby na jevišti nebo v cirkusovém stanu vstal ze židle, a ženy omdlévaly strachem, co že jim ten obr provede.
Pro větší efekt vystupovala s Drásalem trpaslice, původem od Protivanova, vysoká něco přes metr.
Mládenec z Chromče dlouho odolával různým nabídkám vystupovat na veřejnosti. Na čas se nechal zlákat jen majitelem šumperské Panorámy, ale jako varietní „kumštýř“ vydržel se prezentovat jen tři týdny. Zřejmě si uvědomil, že jako panský pomocník si vydělá víc.
Nakonec však přece jen podlehl výmluvnosti jistého hostinského Janocha z Holešova, který Drásala přesvědčil, že jeho zjev je opravdovou atrakcí, a podepsal smlouvu, která mu zajistila slušné živobytí na plných dvacet let. Pro větší efekt vystupovala s Drásalem trpaslice, původem od Protivanova, vysoká něco přes metr. Musel být zážitek vidět tyto dvě zvláštní osoby producírovat se na vesnických návsích nebo v zájezdních hostincích celé Evropy. Na cestách prý navštívili nejen císaře Napoleona III. a německého císaře Viléma II., ale i Turecko, Anglii, Rusko či Skandinávii.
Napoleonův údiv
Když už jsme zmínili Napoleona III., traduje se o Drásalovi následující historka. V trůnní místnosti ve Versailles se shromáždil dvůr Jeho Císařského Veličenstva Napoleona III. Před pomazanou hlavu pomalu předstoupil obrovitánský muž, vzácný host z rakousko-uherského mocnářství. V rukou držel velký tác, na němž sedělo pět trpaslíků. Obr se zastavil, uctivě se uklonil a jednoho po druhém postavil mužíky na podlahu. Napoleon III. udiven přivřel oči. Obr cosi pronesl a překladatel tlumočil císaři pyšné sdělení: „Milé velkomožné pane, tak velci só o nás všichni Hanáci.“ Panovník obdivně zatleskal a současně ho napadlo, že kdyby z kolohnátů tak silných sestavil vojenskou gardu, určitě by v červenci 1859 v bitvě u Solferina italské oddíly bez problémů rozprášil.
Svým vzhledem působil impozantně a není se co divit, že ho obdivovaly i korunované hlavy.
Drásal byl pyšný na svůj vesnický původ a zásadně vystupoval v hanáckém kroji. Uměl se však okázale pyšnit bohatstvím, které mu pánbíček díky nevšednímu zjevu nabídl. Na mohutných prstech nosil dva obrovské zlaté prsteny, které prý byly tak veliké, že jimi propadla největší rakouská mince o průměru tří centimetrů. U hodinek mu visel zlatý řetěz, jehož články měly tloušťku malíčku dospělého člověka. S penězi však Drásal příliš zacházet nedovedl. Traduje se, že přišel o mnoho financí neuváženými spekulacemi.
Svým vzhledem působil hanácký obr opravdu impozantně a není se co divit, že ho obdivovaly i korunované hlavy. Často se stávalo, že když se objevil ve společnosti, byl vítán výkřiky obdivu, na druhé straně však i projevy úleku. Mnohé ženy při pohledu na něho údajně padaly do mdlob.
Impresário Janoch i hanácký obr si dlouholetým vystupováním v mnoha zemích Evropy vydělali slušné peníze. Když se nakonec rozešli, odjel Janoch do Vídně, kde si koupil kavárnu, a Drásal uložil čtyři tisíce zlatých do domu v Holešově, kde pak žil až do své smrti. Vypráví se, že v domku na Plačkově bylo všechno přizpůsobeno jeho vzrůstu – stoly, židle, lavice i prodloužená postel. Také futra dveří byla zvýšena, aby Drásal nemusel při procházení sklánět hlavu.
Ženy, ženy, ženy...
Je jisté, že obr v hanáckém kroji vyvolával silné emoce hlavně u žen. Bohužel však neměl štěstí na intimní život. Pochopitelně přemýšlel o tom, že by se oženil, ale většina dívek se jeho obrovské postavy spíše bála. Drásal proto vyhledával ženy vzrůstem mu blízké, obryně, ale s žádnou se sblížit nedokázal. Ví se o dceři jakéhosi vídeňského lékaře, jenž však dceři sňatek rozmluvil, a pak o berlínské cirkusové artistce, která však měla své vlastní obchodní zájmy a raději se věnovala vystupování ve varieté než známosti s vesnickým kolohnátem.
Poslední ženou, která se do Drásala zamilovala, a dokonce mu slíbila, že mu bude ráda až do konce života dobře vařit, byla Marie Pečeňová z Fryštáku. Ani tato známost však dobráckému obru nevyšla. Pokud jde o jídlo a osobní péči, dal přednost své matce, a než došlo ke svatbě, Josef v holešovském domku zemřel. Je přitom zajímavé, že před tím nikdy nestonal a ani jednou v životě prý dokonce nebyl nucen navštívit lékaře. Zemřel 16. prosince 1886, snad na chrlení krve, a jeho rakev byla prý skoro dvakrát delší než u normálních lidí a třikrát dražší. Byl to přece nejen výjimečný, ale i zámožný muž. Na poslední cestě ho na holešovský hřbitov doprovázely početné zástupy lidí.
Ještě za jeho života projevilo Britské muzeum zájem o jeho kostru. Drásal však odmítl.
Ještě za jeho života projevilo Britské muzeum zájem o jeho kostru. Drásal však odmítl, v poslední vůli si vymínil, aby měl po smrti pokoj a na svém hrobě umístěný kámen, který by byl vysoký jako on. Ani jedno mu nebylo dopřáno. Kámen na holešovském hřbitově je o něco menší a jeho pozůstatky byly třikrát exhumovány, poprvé již roku 1922. Jeho kostra byla nakonec umístěna v Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně, kde ji roku 1967 podrobně prozkoumal profesor Milan Dokládal.
Oblečme hanáckého obra
V několika moravských muzeích jsou uloženy různé Drásalovy věci – rukavice, opasek, klobouk, vysoké boty, dřeváky a hůl, odlitek ruky, jeho úmrtní list, fotodokumentace exhumace a portrét od holešovského malíře Karla Žůrka. V Olomouci je zachována i Drásalova figurína v životní velikosti, která byla určena pro Národopisnou výstavu v Praze v roce 1895, a originální části jeho hanáckého kroje.
Roku 2014 byl údajně Drásalův kroj v tak špatném stavu, že se nedal dále vystavovat. „Nejhůř je na tom plátěná košile, původně vyšívaná hedvábnou zlatou nití a typické hanácké gatě, zvané plundry,“ uvedla tehdejší kurátorka etnografické podsbírky Vlastivědného muzea v Olomouci Veronika Hrbáčková. Iniciativy se chopil někdejší chlapec, kterého kolem roku 1970 tolik roztrpčily ošoupané Drásalovy kalhoty. Byl jím politik Martin Tesařík, jenž dříve působil jako primátor Olomouce i hejtman Olomouckého kraje.
Tesařík se tehdy rozhodl vyhlásit sbírku s názvem Oblečme hanáckého obra a lidé skutečně začali posílat peníze. Olomouc a další hanácká města se tedy mohou svým hrdinou opět pyšnit. Náklady na restaurování kroje byly vyčísleny na 78 600 korun, ale díky sponzorům a sbírce bylo nakonec vybráno 87 609 korun. Přispěly třeba slavné tvarůžkárny Loštice, litovelský pivovar či městské úřady Olomouce, Uničova a Holešova. Vidíte, někdy stačí nápad maličkého kluka a hanácký obr má opět svoje obrovité kalhoty.
Související
-
Princezna Diana, herec Oldřich Vlach a český obr Josef Drásal
Pravidelná týdenní rubrika proudového vysílání, ve které si připomínáme výročí spojená se zajímavými osobnostmi. Připravil Ivan Mls.
-
Dobrácký hanácký obr Josef Drásal z Holešova měřil přes dva metry a neměl štěstí na ženy
Nejvyšší člověk, který kdy žil v českých zemích, byl Josef Drásal z Holešova. Žil tady na konci 19. století.
-
V Chromči stávala tvrz a narodil se zde i hanácký obr Josef Drásal
Přestože se obec Chromeč rozkládá v údolní nivě řeky Moravy, tedy ve starobylé sídlení oblasti, osídlení vesnice je známo až z doby přelomu 13. a 14. století.
