Gauč plný cihel. Zaměstnanci sběrných dvorů řeší obcházení pravidel při odevzdávání odpadu

„Už se nám několikrát stalo, že jsme třeba v mrazáku našli kupříkladu eternit, nebo jednou v úložném prostoru sedací soupravy byl i stavební materiál – cihly, sádrokarton a podobné věci,“ říká správce sběrného dvora Michal Urbanec.

A jak to vypadá, když někdo přiveze gauč nebo postel plnou cihel? „Velice vtipně. Protože to už to naše první podezření, že tam vakuum nebude, když je vidět, že to těžce nezvládají. Když na to přijdeme, toho člověka si zavoláme zpátky na vrátnici, ztotožníme ho s tím, že se jedná o zpoplatněný materiál, takže ve finále si to ten člověk musí uhradit nebo odvézt,“ dodává Urbanec.

Za jeden běžný přívěsný vozík suti lidé zaplatí asi 300 korun. U nebezpečného odpadu jako azbest okolo tisícovky.

Ne všichni návštěvníci sběrného dvora se ale snaží ušetřit, ale spíše naopak. V kontejnerech končí i téměř nové funkční věci, které by se daly prodat například na internetových bazarech. „Nedávno jsme tady měli elektroautíčko, které mělo hodnotu asi sedm nebo osm tisíc,“ říká správce dvora.

Paní přivezla dělostřelecký granát

Někdy jsou ale nálezy spíše než kuriózní, tak i životu nebezpečné. „Pamatuji si před zhruba deseti lety, když seniorka přivezla na dvoukoláku do sběrného dvora v Českém Těšíně vystřelený, ovšem nevybuchlý dělostřelecký granát s tím, že jí už léta překáží ve sklepě a jen ho překládá z místa na místo. Tak ho přidrncala na dvoukoláčku. Pyrotechnik pak na místě zjistil, že je velmi nebezpečný, a museli jsme vyklidit celou ulici,“ vzpomíná mluvčí odpadové společnosti Smolo Dorota Havlíková.

V posledních letech také lidé přivážejí kompletní pozůstalosti. A to včetně rodinných fotografií.