The Good Ones: I přes to všechno tě stále miluji, můj příteli

Pro tři farmáře z odlehlého místa bez elektřiny – zpívající kytaristé Adrien Kazigira a Javan Mahoro a perkusista Janvier Havugimana – se hudba stala odmala součástí každodenního života. Namísto koukání na televizi, kterou stejně nebylo do čeho zapojit, si po práci odmalička hráli a zpívali. Lék a útěchu na zločin apokalyptických rozměrů, kdy ztratili značnou část rodiny a svého hudebního mentora, našli v hudbě a vládou podpořené tabu ohledně etnicity ve Rwandě, kdy Hutové, Tutsiové a Pygmejové už jsou dnes výhradně jen Rwanďané,  podpořili názvem regulérní skupiny: The Good Ones – Ti dobří. 

Objevil je americký producent Ian Brennan: původně vystudovaný psycholog, publikující knihy o prevenci násilí, zvládání stresových situací a řešení mezilidských konfliktů. Produkoval alba TV on The Radio, Lucindě Williams, Billu Firsellovi a za album Tassili získal s tuarežskou skupinou Tinariwen cenu Grammy. S manželkou, fotografkou Marilenou Delli, pak odjeli do Malawi: vedle skupiny Malawi Mouse Boys tady v nejstřeženějším vězení natočili projekt  Zomba Prison Project, nominovaný dokonce na Grammy. Pak upřeli pozornost na rituální zabíjení albínů v Tanzanii a přejeli do Rwandy, odkud pochází Marilenina matka. Zprvu dokumentovali katastrofický úděl vymírajících Pygmejů, aby při hledání současné rwandské hudby náhodou narazili na The Good Ones.

Syrové, hudebně nepříliš složité, přesto nádherně harmonické písně zpívané v dialektu, kterému ani sami Rwanďané nerozumí, manžele uchvátily. Autentičtější a hlubší ponor do života a starostí země si nedokázali představit. Přestože The Good Ones z lokálního zakotvení neslevili ani o píď, Brennan se nerozpakoval skupinu představit na Západě a v roce 2010 jí  vydal první album Kigali Y Izahabu (Kigali of Gold). Svět se z něho sice na zadek neposadil, chvály, respektu a především podpory se The Good Ones ale dočkali. Zdůrazněme podpory, protože na novince se k trojici tentokrát připojili velké rockové hvězdy. Nels Cline (Wilco), Tunde Adebimpe (TV on the Radio), Kevin Shields (My Bloody Valentine) nebo Joe Lally (Fugazi) zvukovou paletu farmářů přitom jen kytarami dodatečně ve studiu dobarvili, aniž by narušili podstatu akustických písní natočených na farmě, kdy trojice za perkuse použila nejrůznější domácí a zemědělské náčiní. Brennan se také nesnažil cokoliv přikrášlovat: na albu slyšíme kroky sousedů, křik ptáků nebo vítr opírající se do listí stromů. O čem se v milostných písních zpívá, naznačují názvy: Serafíno, jsi nejkrásnější žena na světě, Moje žena je krásná jako západ slunce nebo Prosím, vrať se ke mně.

Daleko naléhavěji ale vyznívají reflexe minulosti: skladba I přes to všechno tě stále miluji, můj příteli je přímým odkazem na genocidu a důvodem, proč se Brennan rozhodl album v připomínce strašlivých událostí loni vydat.

Rwandská genocida proběhla od dubna do července 1994 a zemřelo při ní za přihlížení Západu a okolních afrických zemí bezmála milión obyvatel. Převážně menšinových Tutsiů, zmasakrovaných Huty. Nelidskou apokalypsu, kdy soused vraždil souseda, a ústředním nástrojem se stala mačeta, rozdmýchali politici, Brennan však připomíná smutnou roli hudby, přecházející od prosté nenávisti k prokazatelně vedomému volání ke genocidě, šířená na Huty ovládané celostátní stanici Radio Télévision Libre des Mille Collines. „Pojďme zabíjet, hroby stále ještě nejsou plné,“ zpíval tehdy ve Rwandě populární Simon Bikindi, přezdívaný rwandský Michael Jackson. Vystupoval na politických shromážděních a jeho k násilí a zabíjení Tutsiů vybízející skladby se hrály v rádiu nepřetržitě. Bikindi byl v roce 2008 Mezinárodním trestním tribunálem OSN pro Rwandu odsouzen k patnácti letům vězení a veškerá jeho hudba je pod přísnými tresty v zemi zakázána. Zemřel v roce 2018 a podle Brennana představuje symbol propagandistického zneužití hudby a vysoké nebezpečí centralizace médií do rukou jedinců.