Goran Bregovič & Screaming Orphans: Mírové dopisy a vůdci irského povstání obracející se v hrobě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 46. filmový festival Karlovy Vary, koncert Gorana Bregoviče.

Zatímco Goran Bregovič přitáhl světovou pozornost k balkánským dechovkám, irská ženská skupina Screaming Orphans „ječela“ na albech Sinéad O‘Connor, Petera Gabriela nebo The Chieftains až se zapomínalo, že za poslech stojí i mimo hvězdnou službu. V rockové terminologii bychom Irky i Bregoviče nazvali dinosaury svého žánru – tak dlouho už existují. Poslouchejte, jak si na tom stojí na nových albech.

Gorana Bregoviče vždy provázela kontroverze. Sice na světovou scénu uvedl balkánské dechovky a budiž mu za to dík, tak docela nezištně si u toho ovšem nepočínal: zpočátku se vůbec nepáral s autorstvím skladeb a přivlastňoval si jeden cikánský hit za druhým. Když ho na to upozornili, šalamounsky odpověděl: „Hudba je na Balkáně poutníkem a tulákem, stejně jako lidé i celé vesnice.“ Později už na obaly namísto sebe uváděl správná jména nebo raději nikoho, skládání stylem výpůjček však nezanechal.

Bregovič je tvrdý pragmatik a dobře ví, co lidem nabídnout: jeho svébytná a posluchačsky vstřícná verze balkánsko-romské popmusic dotažená na bouřlivě tanečních koncertech s početným Weeding and Funeral Bandem ho proto stále řadí mezi vysoce žádané hudebníky. Politice se vyhýbal, co to šlo, občas ale situaci dobře neodhadl: když s orchestrem vystoupil v roce 2015 na okupovaném Krymu a ke všemu si ještě neodpustil servilitu směrem k Rusům, dostal za to docela hodně po uších a Poláci mu okamžitě zrušili koncert.

Vyznat se v Bregovičovi není snadné: nové album Tři dopisy ze Sarajeva přináší naopak velmi silný humanistický podtext, jakkoliv je vyvažován obvyklou taneční bujarostí. Srb Bregovič ho dedikoval Sarajevu, svému rodišti, nicméně městu během jugoslávské války krvavě bombardované především jeho krajany.

Sarajevo podle Bregoviče představuje Jeruzalém Balkánu: do jeho historie a kultury se přece také otiskly čtyři základní světová náboženství i společné soužití židů, křesťanů a muslimů. Městem se zároveň prohnalo mnoho krutých válek a ta poslední, zažehnutá nacionalisticko-rasovými vášněmi, zůstane navždy příkladem nezměrného násilí a krutosti. Tři dopisy ze Sarajeva mají proto podle Bregoviče vyznít jako mírové vyznání, podtržené originální koncepcí: každou ze tří houslových suit svěřil jinému hráči. Křesťanskou odehrála Mirjana Nešković ze Srbska, islámskou Zied Zouari z Tunisu a židovskou Gershon Leizerson z Izraele.

Bregovič sjednocuje i na zbytku alba, to když do studia pozval atraktivní hosty: alžírského rockera Rachida Tahu, španělskou zpěvačku Bebe a Asafa Avidana s Riff Cohen, dva top songwritery z Izraele.

Názvem Screaming Orphans (Ječící sirotci) si čtyři sestry z irského hrabství hudební kariéru nepokazily: od 90. let se z nich díky mimořádným hlasům staly žádané sboristky na albech na albech Petera Gabriela, Sinéad O‘Connor, Afro Celt Sound System, Baaba Maala nebo Joni Mitchell; mezinárodní pověsti dosáhly i spoluprací se skupinou The Chieftains.

Screaming Orphans posluchače neoslovují pouze horoucími hlasy: každá ze sester zvládá hru na několik nástrojů a tak si na koncertech a ve studiu vystačí naprosto samy. Pozici oblíbené skupiny, dnes hlavně ve Spojených státech, pomohl Screaming Orphans upevnit repertoár: oproti nahrávkám s hvězdami zdaleka poprockovější a tanečnější. Vlastní skladby prokládají na albech svéráznými verzemi tradičních písní a pokaždé se také čeká, jak vokálně naloží s těmi, co dobře známe.

Čerstvé album Taproom obsahuje hned několik okouzlujících verzí světoznámých trvalek: Paddy‘s Lamentation dopředu lákal nejvíc. Srdcervoucí nářek irského emigranta v Lincolnově armádě po Sinéad O‘Connor a Lindě Thompson už nikdo empatičtěji nenazpíval, každá další úprava tedy představuje značnou výzvu. Protiválečná píseň známá z filmu Gangy v New Yorku donegalským sestrám ale sedla. Napětí a jímavost neodňaly ani legendárnímu americkému tradicionálu Oh Shenandoah a příjemně přistoupily i k The Ballad of Springhill o hornickém neštěstí v kanadském městě, při němž v roce 1958 zemřelo přes sedmdesát lidí, byť slyšet pocukrované klávesy manžel autorky Peggy Seeger, obývaný bijec popu Ewan MacColl, bez otálení by donegalské pěnice seřval na čtyři doby.

S vážnými tématy výpůjček koresponduje vlastní tvorba: vlastenecká Ireland‘s Hour of Need (Gallant Heroes) rezonuje typickou irskou odměřeností k politikům a výzvou k popraveným vůdcům irského Velikonočního povstání z roku 1916 obracejících se právě nyní v hrobě. „Vraťte se, bojujte a zachraňte nás z pekla, které nás v tomto neklidném času obklopuje. Vláda připomínající pytel hadů nás otrávila chamtivostí a zaprodala Mezinárodnímu měnovému fondu,“ volají do záhrobí Screaming Orphans, aby se s pyšným vyznáním rodnému Donegalu ve skladbě Home pustili do tance.

Spustit audio