Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – srpen 2019

Zpěvačka Mara Aranda
Zpěvačka Mara Aranda

Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V srpnovém vydání uslyšíte španělskou zpěvačku Maru Aranda, Tiken Jah Fakolyho z Pobřeží slonoviny, Africa Express Damona Albarna a Youssou N´Doura ze Senegalu.

Kdyby se snaha španělské zpěvačky a hudebnice Mary Aranda měla definovat jako pouhá muzejní sběratelská mise sefardské hudební diaspory, těžko by předchozí album Sefarad en el Corazón de Marruecos – první ze zamýšlené pětice – zvítězilo v žebříčku Transglobal World Music Chart. Sefardští Židé hudbu tvořící podstatnou část jejich kulturní identity  nezapisovali do not a na cestách po Středomoří, Malé Asii a Balkánu prošly písně od roku 1492, kdy byli Židé ze Španělska vyhnáni, mnoha lokálními proměnami a ladino, středověký hebrejsko-arabsko-španělský dialekt, často ustoupil jiným jazykům a z běžného života prakticky vymizel.

Nové album Sefarad en el Corazón de Turquía podchycuje život sefardských Židů v Turecku, kde žili v samosprávných komunitách, a i když se řídili osmanskými zákony, značná autonomie jim umožňovala udržovat židovské náboženské tradice, kulturu a doma mluvit ladino.

Hudba byla doménou především žen, to ony si z generace na generaci předávaly tradiční balady romancas, lidové písně coplas a středověkou monofonii cantigas. Mara Aranda nechává za doprovodu vynikajících hráčů na desítky tradičních nástrojů sefardskou hudbu ožívat do původní krásy – s připomínkou jejích vyšších cílů, přesahujících lidskou individualitu a čas. Aby také nedošlo k mýlce, že krutý se krutý osud vyhnanců z domova nutně v jejich hudbě zrcadlí: v písni Mi 'Sfuegra (Moje tchýně) Mara zpívá původní text: „Pokud jde o tchýni, nechte ji  spadnout ze schodů, ustřihněte jí kus jazyka a nechte koktat, aby si uvědomila, jaký je člověk.“

Většinu skladeb pochopitelně znát nebudete, jednu ale přece jenom: El Dolor del Desenganyo se pod názvem Misirlou objevila v úpravě surfového kytaristy Ricka Daleho  ve filmu Pulp Fiction, který si ji vypůjčil z řecké rembetiko úpravy, a přestože albová verze Mary Aranda zní samozřejmě zcela odlišně, můžeme se přesvědčit, jak sefardské písně neustále putují světem.

Projíždíte Dakarem a všude na vás útočí obří billboardy s aktuálními senegalskými pophvězdami: po veteránech třesoucích kdysi celým světem nikde ani památky. Legendární tančírny už neexistují, a ty zachovalé okupují mladí, když zrovna nevystupují v obřích halách. Na veterány narazíte jen v zastrčených klubech, pokud vůbec; nebo v Evropě, tam spíš. Senegalská mládež touží být prostě „cool“.

Střídání stráží si vybírá i jinou daň: zvukově vypulírované nahrávky nerozeznáte od těch ze sousedních zemí; snad jedině u zpěváka Youssou N´Doura se nikdy nespletete, přesto že se s mládeží znatelně snaží držet krok. Zatímco v minulosti každé album senegalského zpěváka Youssou N´Doura doprovázely spekulace, v jaké nové revoluční podobě se představí, poslední dekádu hádáme najisto: s popem nebo reggae a vždy s cílem zaujmout nejširší publikum. Albem History, zahrnující jeho starší, mladými pop producenty předělané skladby a novinky,  mu vyšel vstříc zatím nejvíc. Některé ze skladeb totiž atakují až příliš hranici globálního popového mainstreamu. Griotská chvála loni zesnulému příteli Habibu Fayemu mezi ně ale určitě nepatří a podobně třeba skladba. Confession – vynikající spolupráce s francouzsko-beninským klavíristou Mikem BGRZ.

Africa Express Damona Albarna loni s britskými a americkými muzikanty a producenty vyrazil natáčet do Jihoafrické republiky a v Johannesburgu s místními hudebníky natočil album Egoli. Jako upoutávku Africa Express vyslal do světa EP Molo (Hello). Ve skladbě Vessels dominují veteránský legendární kytarista Phuzekhemisi a zástupci nejmladší generace, energicky strhující skupina BCUC, která se představila na letošních Colours of Ostrava.