Ivana Šuláková: Branné dny

Jsem pacifistka. Říkám to hned ze startu, protože je fér přiznat postoj k tématu, o kterém chci dnes mluvit. Nemám ráda zbraně ani armádní propagandu. Mému synovi jsem v době jeho dětství nekoupila ani plastovou pistolku a mám za to, že to jeho mentální vývoj negativně nepoznamenalo.

Můj odpor k čemukoliv vojenskému pramení už ze školní doby, kdy jsme museli v tělocviku házet gumovým granátem a později se v povinné branné výchově plazit v plynové masce, pláštěnce, gumácích a s igelitovými pytlíky na rukou ve sněhu pod natáhnutými šňůrami. Když se šňůra zachvěla, čekal nás návrat na start a nakonec ještě střelba z malorážky do terčů. Přitom každému bylo jasné, že kdyby válka opravdu vypukla, tahle nacvičovaná branná parodie stejně bude k ničemu.

Možná právě proto jsem se přeci jen trochu zarazila u jedné ze zpráv, kterou jste mohli v našem vysílání v tomto týdnu taky slyšet. Říkalo se v ní, že opuštěná Dukelská kasárna v Opavě zaplnili školáci, aby si tam užili armádní program. V rámci takzvaných branných dnů prošli různými fyzickými i mentálními disciplínami, včetně ukázek zbraní.

Akci pro ně připravilo Krajské vojenské velitelství Ostrava. Proč? Odpověď přeci známe všichni – pro zvýšení prestiže armády. O přípravě na případný válečný konflikt, jak víme, ani dnes nemůže být ani řeč. Ta se odehrává v úplně jiných sférách. Víte, když si odmyslím onen modernější balicí papír, jsou tyhle branné dny jenom kopií těch, které jsem kdysi zažívala já. Jen za to současní školáci nedostávají známky.

Ano, já vím, že je současný svět velmi labilní, že bezpečnost nás, civilistů, není vůbec něčím samozřejmým a bude stále větší vzácností. Současně ale vím, že ani branné dny školáků na tom nic nezmění, takže zavádět je znovu do praxe mi přijde jako naprostý nesmysl.

Pokud ovšem za nimi ve skutečnosti nestojí snaha o to, aby dnešní děti více sportovaly, byly v lepší kondici fyzické i psychické, uměly přežít v přírodě, sbalit si nouzové zavazadlo a tak dále.

K tomu ale nepotřebujeme chřestit zbraněmi. Je řada jiných způsobů, jak je motivovat. I bez armádní propagandy, která v Česku zatím cílila spíše na dospělé, třeba v podobě Dnů NATO. Ale to už je zase úplně jiný příběh.