Ivana Šuláková: Neduhy

Čím jsem starší, tím více si vážím mého zdraví. Myslím, že je to logický vývoj každého člověka. I mne už totiž občas bolí klouby poté, co zdolám horský vrchol. Taky rekonvalescence po chřipce bývá delší a když někdo blízko mne kýchne, utíkám.

Myslím na mou tělesnou schránku. Její slabiny si uvědomuji ještě o něco více od té doby, co pravidelně moderuji náš středeční rozhlasový pořad Lékárna.

Virtuální potíže s žaludkem, plícemi, nervy či krevním tlakem jako by mi byly o něco blíže, než bych si vůbec přála. Pravidelná přítomnost mých hostů – lékařů, kteří denně bojují za zdraví nás, pacientů, se mě, ač nerada přiznávám, dotýká.

Ne, hypochondr ze mě opravdu ještě není! Jen najednou odhaluji svět, který mi doposud zůstával skryt. Svět, ve kterém někteří vážně nemocní lidé musejí nedobrovolně žít.

Příkladem může být paní, která k nám do vysílání také volala. Už pár let bojuje s fatálním onemocněním nazývaným Huntingtonova choroba. Pokud ji máte v rodinné anamnéze, je minimálně padesátiprocentní šance, že po 40. roce života onemocníte taky. Chcete-li mít jistotu, genetické testy vám řeknou pravdu.

Do středy tohoto týdne jsem o existenci něčeho tak hrozného neměla ani tušení. Dnes mi z něj běhá mráz po zádech. V rodové linii nic podobného naštěstí nemám. A i kdyby, asi bych po genetice žádnou prognózu nechtěla. Někdy je zdravější nic nevědět. Je lepší žít tak, jako bychom tady za pár dnů už nemuseli vůbec být - naplno. Co říkáte? Opravdový život bez nemocí vám přeje Ivana Šuláková!