Ivana Šuláková: Tíha svědomí

10. leden 2016
03544690.jpeg

Patrně nejsledovanější událostí tohoto týdne v Česku byla takzvaná kauza Kramný. Lépe řečeno, šlo o dlouho očekávaný rozsudek nad hlavním aktérem ve stejnojmenné kauze, ve kterém hlavní roli hrála smrt dvou lidí - matky a její dcery v egyptské Hurgadě v létě roku 2013.

Když jsem přemýšlela nad námětem pro mou první letošní poznámku, běhala mi hlavou různá témata. Nakonec jsem ale sama sobě přiznala, že i mne v tomto týdnu nejvíce zaujal případ Petra Kramného, který se před Krajským soudem v Ostravě dostal až do finále.

Nezabývám se obvykle nějak více podobnými kauzami, ale tahle je v mnoha ohledech jiná. A bez ohledu na hrůznost její podstaty ji skutečně sleduje celý národ.

Přiznávám, že verdikt soudkyně mě skutečně nakonec překvapil. Petr Kramný by si totiž měl podle rozsudku za dvojnásobnou vraždu manželky a dcery na dovolené v Egyptě odsedět za mřížemi 28 let! I nadále ale vinu popírá a na místě se odvolal.

Výše trestu překvapila nejen mne, ale mnohé další, kteří proces sledovali, včetně obhájkyně. V novodobé české justici totiž není mnoho případů, kdy by tak tvrdý rozsudek padl nad obviněným, proti kterému vyšetřovatelé nasbírali pouze nepřímé důkazy. Nutno ale dodat, že v tomto případě měli nesmírně obtížnou roli, hlavně s ohledem na místo činu - Egypt.

Nechci polemizovat nad vinou či nevinou Petra Kramného, sama v tom nemám jasno. Jasno mám ale v jednom - nechtěla bych být na místě toho, kdo musí v podobných případech verdikt vynést.

Pochybnosti jsou ošemetná věc a i v kauze Kramný jich bylo více než dost. Představa, že bych do vězení poslala nevinného, byť zřejmě velmi cynického člověka, mě opravdu děsí. Stejně, jako mě děsí, že bych na svobodě nechala volně pobíhat skutečného vraha. A tak smekám před těmi, kteří jsou schopni a ochotni tuhle tíhu svých rozhodnutí unést. Opravdu je nemalá!