Janka Nabay & King Ayisoba. Smutek, slzy, krev a štěstí zároveň

Úplně všechno, co jsme se o tajemné bubu music z předislámských časů dozvěděli, nám ve svém životním příběhu řekl zpěvák a hudebník Janka Nabay, takže dál se v tom nemá cenu víc šťourat, což ostatně ani nikdo nedělá, včetně kapacit na africkou hudbu. Story o hudbě darované čarodějnicemi slavnostním procesím v Sierra Leone zní přece zdaleka přitažlivěji než setkání kuchaře fast foodu z newyorského Brooklynu s tamní smetánkou experimentální a elektronické scény.

„Bubu music je velmi stará a lidé ji přede mnou neznali. Má tu výhodu, že do ní můžete pořád přidávat nové věci a vytvořit si tak svou vlastní bubu music,“ udělal tečku za případnými pochybnostmi sám Nabay.

Ze Sierra Leona utekl v roce 2003 po skončení drakonické občanské války, jedné z nejhorších jakou lidstvo zažilo, což vyčteme z překladu názvu debutového alba En Yay Sah (Mám strach, bojím se ). Před pěti lety s ním dost zaujal i díky podpoře svého objevitele, producenta a manažéra Willsova Glasspiegelova, a vydavatele Davida Byrneho.

Také z novinky Build Music vyplývá, jak hodně se bubu music vyvíjí v newyorském studiu se syntezátorem casio, elektrobicími, klávesami a s využitím samplů bambusových dechových nástrojů ze Sierra Leone. Do polyrytmických eskapád pak zapadá Nabayův rozsahem nevelký, přesto urputný vokál a syrská baskytaristka Boshra Al-Saadi, plnící roli afrických sboristek ve formě zvolání/odpověď. Bubu Band s nimi tvoří ještě klávesista Michael Gallope a producent Matthew Mehlan ze skupiny Skeletons.

V textech si Janka Nabay líže jak staré africké rány, tak ty čerstvé, k nimž přišel ve Spojených státech. Shrnuto do prohlášení: „Všude okolo sebe vidím smutek, slzy, krev a štěstí zároveň.“

Zpěvák King Ayisoba má pronikavě řezavý hlas na který nemůžete nikdy zapomenout. Pochází z malého národa Frafra z regionu Upper East ležícím na severu Ghany nedaleko hranic s Burkina Faso. Kdysi tudy procházela trans-saharská obchodní magistrála a tak není divu, že v kultuře Frafra najdeme spoustu styčných bodů s jinými africkými zeměmi. Dvoustrunná loutna kologo na kterou se doprovází King Ayisoba, je příbuzná malijské ngoni nebo senegalské xalam, ale liší se laděním: jedna struna do hlubokých basů, druhá do výšek. A legenda praví, že by se na ní měli hrát výhradně skladby toho, komu patří, což King dodržuje i na novém albu 1000 Can Die natočené v produkci Arnolda de Boera, bývalého člena experimentální holandské rockové skupiny The Ex. Rytmicky nátlakovou hudbou s příměsí elektrobeatů provází výrazný manifest: ve skladbě Africa Needs Africa King zpívá o Afričanech, kteří opustili domov s vírou, že v Evropě najdou lepší budoucnost a samozřejmě ji nenašli. Vyzývá proto africké vůdce a politiky k zastavení devastací svých zemí, aby z nich nemuseli lidé utíkat.