Jeruzalémská synagoga se opět otvírá, jací jsou Židé v USA a co skrývají neznámé tváře z Terezína

6. červen 2021

Už jste někdy slyšeli „jeruzalémské“ varhany? Jací jsou američtí Židé? A co je vidět na dosud neznámých fotografiích z Terezína?

Tajemné kameny a koncerty pro dvoje varhany

Vláda pomalu uvolňuje protipandemická opatření a řada institucí se opět otevírá veřejnosti. Třeba Jubilejní synagoga v Praze. V ní se tento týden otevřela nová výstava, ve středu zase zazní první varhanní koncert. V synagoze v Jeruzalémské ulici natáčela Daniela Brůhová.

Cyklus pěti varhanních koncertů naplánovaných až do září podpořilo Ministerstvo kultury ČR. „Děláme koncerty i pro dvoje varhany, jedny jsou digitální,“ vysvětluje varhaník Václav Peter.

Organizátoři koncertů tradičně oslovují současné skladatele, aby přispěli něčím novým. „Jsem velice šťastný, že naši soudobí skladatelé napíšou pro Jeruzalémskou synagogu skladbu. Letos už to bude sedmá nová skladba pro jeruzalémské varhany a bude to skladba od Ivana Kurze Rozpomínání,“ říká Peter. Při její světové premiéře jeho hru na varhany doprovodí Tomáš Hrbáček na trubku a Dominika Hošková-Weissová na violoncello.  

Tento týden se také v Jeruzalémské synagoze otevřela první výstava letošní sezóny. Jmenuje se Tajemné kameny a nabízí snímky Jaroslava Gutha, který vyfotografoval více než 30 židovských hřbitovů.

„Na těchto hřbitovech je zvláštní atmosféra. Většinou jsou už dávno mimo provoz, zvlášť ty opravdu staré barokního původu. Když tam jste, tak vám to něco říká, pokud je člověk trochu citlivější,“ vysvětluje Guth. Jeho výstava bude v Jeruzalémské synagoze v Praze přístupná do konce září.

Co si myslí američtí Židé

Znáte tu ze semaforské hry o doktoru Johannu Faustovi od Jiřího Suchého? Faust se ocitne v protektorátní Praze a ukazuje Markétce glóbus, na kterém ještě není Amerika: „S tou Amerikou, to byla taková smůla, já ten glóbus koupil, a tejden na to ji Kolumbus objevil. Popadnu tedy glóbus a běžím s ním k Židovi, že ho jako ještě prodám, než se to s tou Amerikou rozkřikne. Ale Žid už to věděl, protože měl v tý Americe příbuzný... “

Za Fausta a ještě stovky let poté Židé žili opravdu především v Evropě. Dnes už to ale dávno neplatí, většina Židů žije v Izraeli – a druhá největší komunita je v Severní Americe. O nejčerstvějším výzkumu profilu Židů ve Spojených státech hovoří Leo Pavlát.

Výsledky průzkumu mezi dospělými americkými Židy z let 2019 až 2020 zveřejnilo americké výzkumné a analytické centrum Pew Research Center. „Američtí Židé představují mezi obyvateli Spojených států 2,5 procenta. Dvě třetiny této menšiny se považují za Židy aškenázské, tedy rodinným původem ze střední a východní Evropy, ale plných 7 procent respondentů se odkazuje k hispánským, afroamerickým, asijským nebo i pacifickým kořenům,“ uvádí Pavlát.

„Američtí Židé dosahovali ve sledovaném období průměrného věku 49 let a své židovství většinou nespojovali s judaismem. Pouhých 12 procent potvrdilo účast na bohoslužbách alespoň jednou týdně a jen 21 procent uvedlo, že je pro ně náboženství velmi důležité. Jistou protiváhu k celkově vlažnému postoji amerických Židů k nábožensky prožívanému židovství představuje fakt, že více než tři čtvrtiny respondentů spojují svou židovskou identitu s mravným a etickým životem,“ pokračuje Pavlát.

„Z průzkumu jednoznačně vyplývá, že američtí Židé prožívají své židovství především kulturně: slavením svátků i s nežidovskými přáteli, vařením, zájmem o židovské umění a židovskou tematiku v médiích, židovsky zaměřenou turistiku. V tomto smyslu se vyslovila více než polovina dotázaných,“ dodává Leo Pavlát.

Kdo jsou neznámé tváře ghetta Terezín

Odborníci už napsali tolik knih o nacistickém koncentračním táboře v Terezíně, že zdánlivě nelze přijít na něco nového. A přece. Památník ticha v Bubnech právě získal fotografie z pozůstalosti významného redaktora Českého rozhlasu Milana Weinera. Snímky jsou zcela nové hlavně tím, že vyobrazují lidské tváře. Anna Jurečková o unikátním objevu hovořila s ředitelem Památníku ticha Pavlem Štinglem.

„Pátráme po cyklech fotografií, které se dají otevřít do nějakého současného dialogu. A tak se stalo, že nám najednou někdo přinesl rodinné album, které zůstalo v pozůstalosti po poměrně slavném redaktorovi rozhlasu Milanovi Weinerovi, který umřel v roce 1969 a patřil k těm, kteří o svém válečném příběhu nemluvili,“ popisuje Pavel Štingl, jak se desítky let staré album fotografií z terezínského ghetta dostalo do rukou organizace Památník ticha.

„To album má jednu úžasnou věc. Tam jsou fotografie lidí z Terezína, z ghetta, mají tváře, komunikují s objektivem, vědí, že jsou foceni, jsou to opravdu krásné portréty, ještě i fotograficky velmi kvalitní a ti lidé na nich jsou taky strašně zajímaví. Ghetto Terezín na rozdíl třeba od ghetta v Lodži nebo ve Varšavě nemá fotografie s lidmi,“ uvádí Štingl.

Proč nechal Weiner fotografie ukryté desítky let v krabici? „To, že o těchto příbězích vládlo nějaké tabu, je velmi typické. Ale je taky do jisté míry typickým rysem, že někdo z té třetí generace přijde a řekne ,pojďme s tím něco dělatʻ,“ dodává Pavel Štingl.

Po totožnosti tváří z nalezeného alba nyní pátrá Památník Ticha spolu s odborníky z Židovského muzea a Památníku Terezín.

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autor: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání
Spustit audio