Jistebnická třináctka. Kamarádi, kteří si rádi zamuzicírují

4. únor 2015

Když se v Jistebníku zeptáte na rodinu Mariášovu, všichni vám ukáží několik rodinných domků, kde muzikantští bratři žijí. Zároveň se pochlubí, že právě tady působí a hraje Jistebnická třináctka.

Jistebnická třináctka je malá dechovka, která si za patnáct let existence získala své posluchače v Jistebníku, ale daleko za jeho hranicemi. Možná že je to tím, že její muzikanti jsou současně kamarádi, kteří jsou rádi, když se společně sejdou a zamuzicírují.

„Tak nějak to v rodině přišlo. Říkalo se, že se založí orchestr, tak jsme tam nastoupili,“ odpověděl Tomáš Mariáš z Jistebníka na otázku, jak se stalo, že se stal členem Jistebnické třináctky. V dechovce hraje na tenor. A jeho osmnáctiletý syn v kapele hraje taky.

Jistebnická třináctka, malá dechová hudba vznikla v roce 1999 v Jistebníku. Od prvních dní její existence stojí za kapelnickým pultíkem učitel hudby, profesionální tubista a opravář hudebních nástrojů Ladislav Mariáš. Ví se o něm, že se jako správný kapelník málokdy rozčílí. Když už ale na rozčilování dojde, stojí prý za to. A taky se mimo jiné proslavil i tím, že si sám přejel vlastní tubu.

V kapele najdete také ženy – například klarinetistku Ludmilu Ožanovou. „Hrál brácha, hrála ségra, takže já automaticky ve čtvrté třídě jsem se přihlásila na flétničku a pak už to postupovalo. Chtěla jsem hrát na příčnou flétnu, jenomže pan učitel řekl ne, zbyl mi tady jeden klarinet, takže hotovo,“ směje se.

S celou partou muzikantů se v blízké době můžete potkat třeba v masopustním průvodu v Březové, hrají při pochovávání basy, na oslavách, plesech i festivalech. A povídání s nimi uslyšíte v magazínu Křížem krajem (viz odkaz 'Přehrajte si celý příspěvek').

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová