Kaňon s burácející řekou ukrytý v nitru země. Škocjanské jeskyně vás nechají stát se zatajeným dechem

Objevit novou jeskyni? To je jako vstoupit na novou planetu, říká Marek Audy, předseda České speleologické společnosti

• Upravit
• Smazat

V lednu před 50 lety si čeští speleologové na konto připsali obrovský úspěch. Objevili totiž Amatérskou jeskyni – nejdelší jeskynní komplex na našem území. A nešlo prý jen o šťastnou náhodu. „V posledních 300 letech udávali čeští speleologové trendy pro celý svět,“ upozorňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Marek Audy, předseda České speleologické společnosti.

Do Škocjanské jeskyně se vstupuje přibližně sto metrů dlouhým, uměle vyrubaným tunelem. Ti kdo měří víc než 180 centimetrů si tu musí dát dobrý pozor, aby se nepraštili do hlavy. Když pak ale návštěvníci projdou železnými vraty, otevře se před nimi krásná scenérie plná krápníků – stalagmitů a stalagtitů.

V jeskyni je stálých 12 stupňů. Kolem kaňonu s řekou se ale teplota mění podle ročního období. Může tam být kolem nuly, ale také až dvacet stupňů.

Země jako švýcarský sýr

Nataša Karižová je sice průvodkyně, ale hlavně speleoložka. Do jeskyní lezl její strýc a i její přítel zkoumá nové podzemní prostory. Čtyřicet procent území Slovinska tvoří vápencové podloží nebo přímo krasové oblasti.

Místní farmáři zkoumali Škocjanské jeskyně už na konci 18. století|foto:Park Škocjanske jame, Slovenia

Každý rok tak jeskyňáři objeví ve Slovinsku přes 200 nových podzemních slují. Nataša vtipkuje, že podzemí Slovinska je děravé jako švýcarský sýr.

Karbidová minulost

Ve světle karbidové lampičky do nejdelší krasové jeskyně Evropy

• Upravit
• Smazat

Postojenskou jeskyni považují Slovinci za královnu svých krasů. Tamní jeskynní komplex má celých 24 kilometrů a to z Postojny dělá nejdelší známou krasovou jeskyni nejen ve Slovinsku, ale v celé Evropě. Kromě toho je také nejnavštěvovanější. Do jejího nitra vás zaveze vláček, dál už však musíte po svých.

Místní farmáři zkoumali Škocjanské jeskyně už na konci 18. století a na počátku 20. století už sem mohli přijít turisté po bezpečných stezkách. První jeskyňáři přitom používali jen lana, žebříky, svíčky, louče a později karbidové lucerny.

V jeskyni jsou kromě betonových chodníků a zábradlí vidět i jiné zásahy člověka. Třeba čtverhranné nádrže plné vody. Podle průvodkyně Nataši sloužily prvním průzkumníkům, kteří měli karbidové lampy, aby měli čím karbid pokapat a mohli si svítit.

Jeskyně pod vodou

Ponorná řeka Reka může být v létě líně se vinoucí stružka, ale při tání a velkých deštích se občas ucpe sifon na konci jeskyně a celý kaňon a dóm se zaplní vodou.

Ode dna do stropu kaňonu je to nějakých 100 metrů a i letos tudy prošla velká voda. Na plůtcích kolem chodníčků a na mostku přes kaňon ve výšce 90 metrů nad hladinou jsou ještě zbytky větví, listí a bláta.

Skalní dóm

V Škocjanských jeskyních se řeka noří do hlubin, aby se znovu objevila až po více než 30 kilometrech na italské straně hranice|foto:Park Škocjanske jame, Slovenia

Prostory takzvané suché části jeskyně, kudy voda běžně neteče, jsou tak impozantní, že se z toho člověku chce až zpívat.

Malý sál Škocjanské jeskyně je posledním místem, kde se dá vyzkoušet zdejší ozvěna. Pak už totiž sestupujeme do kaňonu řeky Reka, která svým burácením přehluší úplně všechno.

Z nitra jeskyně vystupujeme na denní světlo právě v místě, kde ponorná řeka vstupuje do podzemí, v němž vytvořila největší podzemní kaňon v Evropě. Na povrchu se objeví zase až za italskou hranicí.