Kašpárkovo putování z Jaroměře k protinožcům aneb dobrodružná cesta Boučkova loutkového divadla
Mnozí z nás od dětství sní o tajemných dálkách, o tom, že procestují svět. Mnohým se to tak nějak řízením osudu i splní, jiní musí svému cíli naproti. Když je nám dvacet, není tak těžké sbalit batoh a prostě se vydat do světa. Jenže s padesátkou či šedesátkou na krku a kufrem plným loutek, to už vyžaduje notnou dávku odvahy a smyslu pro dobrodružství. Právě to ale mají naši hosté Líba a Roman Bauerovi, loutkáři z Jaroměře.
Boučkovo loutkové divadlo aneb BOĎI Jaroměř hrálo u protinožců pro naše krajany v českých a slovenských školách loutkové divadlo.
Loutkáři z Jaroměře, Roman a Libuše Bauerovi, procestovali s Kašpárkem Austráli a Nový Zéland. Nyní se chystají do USA a znovu k protinožcům.
Děti nám rozuměly všude, jazyková bariéra nebyla žádná.Principál loutkového divadla BOĎI z Jaroměře Roman Bauer
„Od chvíle, kdy jsme v Sydney vystoupili z letadla, a po dvou měsících do něho znovu nasedli, jsme se domluvily všude," směje se principál loutkového divadla BOĎI z Jaroměře Roman Bauer. Obavy z velké cesty tak byly nakonec zbytečné.
Jak vlastně jejich cesta začala a kde se zrodil nápad sebrat kufr loutek a vydat se v poměrně pokročilém věku na dobrodružnou cestu?
Když před pár lety jejich kamarád přicestoval na návštěvu z Austrálie, kde už mnoho let žil, pobídl Romana, že by bylo fajn jejich loutková představení přehrát dětem krajanů žijících v Austráli. Z prvu pošetilý nápad se ale po čase díky korespondenci a konečné realizaci dvou Češek v Austrálii podařilo dotáhnout až do „vítězného tažení“ u protinožců.
Dvouměsíční turné po Austrálii a Novém Zélandu nakonec znamenalo 23 odehraných představení v 8 městech.
Cesta ale nebyla jednoduchá. Oba loutkáři za sebou neměli téměř žádné cestovatelstké zkušenosti a nejdále byli s divadlem na Slovensku.
Také vzít do kufru loutkové divadlo není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát
Přísné kontroly na australských letištích nevpustí do země prý nic, co je vyrobeno z přírodních materiálů. Takže dřevěné loutky musely zůstat doma a pro turné byly vyrobeny nové, z plastů. A stejně tak kulisy se vyrávběly na místě - ze všeho, co bylo po ruce.
Papundeklové kulisy spojovaly tu golfové hole, tu jiné náčiní. Výsledek ale nakonec předčil všechna očekávání, děti i dospělí byli z české klasiky nadšeni.
A jaké je australské publikum?
„To my nevíme“, říká Roman Bauer. „My jsme hráli výhradně pro děti z českých rodin nebo rodin s českými či slovenskými kořeny. Takže děti nám perfektně rozuměly a výborně reagovaly."
Australský temperament ale přeci jen zažili - to když děti reagují natolik spontánně, že se rozhodly loutku představující zápornou úlohu „zlikvidovat“.
K rozcupování Kašpárka nakonec nedošlo a tak se prý do Austrálie podívá znovu. Nabídka na zopakování turné padla už na místě. A za čas přišlo i pozvání do USA.
Loutkáři z Jaroměře se tak už chystají na další velkou cestu.
V čem tkví úspěch?
„Australané totiž českou kulturu poměrně dobře znají. Jezdí tam pravidelně čeští umělci a kapely. Před námi tu byla třeba skupina Chinaski, jezdí tam Olympic, Miro Žbirka a další. Potkávali jsme se dokonce i téměř na stejných místech," upozorňuje Roman Bauer.
„Ale my jsme byli jediní, kdo hrál pro jejich děti. Pro jejich budoucnost, v níž se snaží udržet české kořeny," dodává Roman Bauer.
Příjemný poslech vyprávění o tom, jak manželé Líba a Roman Bauerovi s Kašpárkem procestovali Austrálii, vám přeje autorka pořadu Jiřina Mužíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
