Klienti domova seniorů Domus v Ostravě si oprašují ruštinu. Mají tam novou pečovatelku
Máme pro vás další příběh Ukrajinky, která se už po útěku z rodné země u nás zabydlela a našla si práci. Pětatřicetiletá Světlana to měla o to těžší, že vychovává čtyři děti. Povedlo se jí sehnat školu a školku pro všechny z nich a hned začala dělat pečovatelku v domově seniorů Domus. Ubytování ji poskytla rodina z ostravské Staré Bělé, která ji v začátcích se vším pomohla.
„Jak může člověk být jen tak, bez práce?“ ptala se v polovině března Světlana na setkání ukrajinských uprchlíků na faře v Ostravě-Staré Bělé. Její ohnivé vlasy se tam nedaly přehlédnout, stejně jako vůle pracovat. Už tehdy se pyšnila, že od dubna bude pracovat. Po nějaké době se setkáváme znovu v ostravském domově seniorů Domus, kde Světlana dělá pečovatelku.
„Světlana pracuje tady, v prvním patře. Dělá se s ní výborně,“ říká sociální pracovnice Yvona Nehybová. Už zdálky je vidět hříva ohnivých Světlaniných vlasů a chodbou se nese její spokojené konstatování, že má tuto práci moc ráda. A rovnou jdeme na obchůzku pokojů klientů. Dolít čaj, nebo zkontrolovat postel. „Budete pít čaj?“ ptá se Světlana starší klientky, která leží na posteli. „Může vás sestřička položit, ať vás nebolí za krkem?“ doplňuje Yvona Nezhybová a Světlana zkušenými pohyby dává postel o trochu níž.
Čtěte také
„Smatri, já dopiju později,“ říká směsicí ruštiny a češtiny další klientka, když ukazuje na hrníček s čajem. České ošetřovatelky zajímá, jestli Světlaně rozumí. „Vždyť jsem měla ruštinu ve škole!“ odpovídá rázně.
„Mártočka,“ volá chodbou Světlana na svou další kolegyni. „Světlanka je snaživá, umí už hodně českých slov. Je vidět, že tu práci dělala,“ popisuje Marta Mrázková. Přesouváme se do skladu, kde je nutné vytřídit ložní prádlo a ručníky. „Tady to dej dolů,“ ukazuje Světlaně, která souhlasně kývá, že rozumí. „Světlanka je strašně rychlá,“ doplňuje Yvona Nezhybová. Prádlo je roztříděné opravdu rychle a zbývá trochu času na to, aby Světlana vyprávěla o svém útěku.
„Nad hlavou nám létaly rakety a letadla. Sirény zněly i 4x denně. S dětmi jsem se musela schovávat a situace se pořád zhoršovala. Nevěděla jsem, jak to dopadne a proto jsem se rozhodla uprchnout. Hlavně jsem se bála o děti,“ vzpomíná Světlana a přiznává, že v noci pořád špatně spí a má noční můry. „Tady u vás totiž hodně často létají letadla,“ vysvětluje. „My tady máme blízko mošnovské letiště, a když letí letadlo, bojí se,“ vysvětluje Yvona Nezhybová, které spontánně vyhrknou slzy do očí. „Já mám tři děti a malou vnučku, já si nedovedu představit tu situaci. Že bych sbalila děti a teď co vzít sebou?“ říká sociální pracovnice.
Pečovatelky sociálního centra Domus mezi sebou vybraly peníze a koupily nové kolegyni Světlaně a jejím dětem televizi.
Související
-
OVĚŘOVNA: Video zachycuje zničenou českou vojenskou techniku na Ukrajině? Jde o další lež
Tisíce lidí na facebooku viděly video, které má zachycovat transport českých obrněnců určených pro Ukrajinu, zničený ruským útokem ve stanici Lozova. Informace ale není pravdivá.
-
Ochota pomáhat uprchlíkům výrazně klesla. Sběrnému místu chybí hlavně potraviny
Už jen jednotky dárců denně v současnosti přijímá sběrné místo pro Ukrajinu v Ostravě. Humanitární materiál ve skladech rychle ubývá, spousta věcí je ale stále potřebných.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Škody budou v řádech stovek milionů. Čekáme, jak dopadne poslední mrazivá noc, říká prezident vinařů
-
Ministryně pro vědu a výzkum Langšádlová končí. ‚Neměla jsem lajky,‘ vysvětluje svůj odchod
-
Dluh narůstá, ale společnost nemá žádné příjmy. Likvidátor firmy Salia Group navrhuje její konkurz
-
Analytik o průzkumu: Překvapil mě nárůst stran mimo Sněmovnu. Možná zažívají renesanci