Kvůli soudům nás může čekat evropská ostuda

13. červen 2002
Pod kůži

Českou republiku čeká možná kvůli ostravským soudům velká ostuda. Pětapadesátiletý Eduard Vitásek z Ostravy se více než 8 let soudí o náhradu škody za poškozené vozidlo. Co se stalo? Před 10 lety dal vůz do autobazaru, kde ho vykradla parta zlodějů, celkem způsobili škodu za 35 000 korun. Tento zdánlivě banální případ naše soudy nejsou schopny vyřešit. Koncem loňského roku došla panu Vitáskovi trpělivost a zažaloval ČR u Evropského soudu pro lidská práva. Evropský soud se kauzou začal zabývat a chce po naší vládě vysvětlit, proč tento obyčejný spor trvá neuvěřitelných 8 let.

Eduard Vitásek, poškozený: Kdo to bude poslouchat, zamyslete se, co to je 10 let. Můj kluk udělal za tu dobu vysokou školu, náhradní vojenskou službu a ještě gymnázium, myslím. Zemřeli mi rodiče atd. Ať si to každý promítne do svého života, co se za tu dobu, za těch 10 let událo a promítne si to toho soudního sporu, který je naprosto banální - poškození vozidla a jeho náhrada. Takže, myslím si, že to dává obraz o našich soudech.

Těmito slovy dnes už úspěšný podnikatel Eduard Vitásek komentuje svou několikaletou zkušenost s justicí.

Jeho příběh začal před 10 lety, počátkem 90. let se jako mnoho jiných rozhodl podnikat a založil si svou vlastní tiskárnu.

Eduard Vitásek, poškozený: Naskytl se výhodný prodej, byl to prodej stroje i s obsluhou z likvidovaného podniku. Peníze jsem v hotovosti jako neměl a jediná možnost byla prodat vozidlo, které jsem při své činnosti mohl oželet. Tak jsem se obrátil na nejbližší autobazar, kam jsem vozidlo dal, dohodli jsme se na ceně, podepsali smlouvu.

Jeho vůz však v autobazaru někdo vykradl. Mimochodem, partu zlodějů už policie dávno dopadla.

Eduard Vitásek, poškozený: Bohužel, došlo k vykradení vozidla, poškození, vlastně vykradené nebylo nic, protože vozidlo bylo poškozené vniknutím osoby dovnitř - rozbité okno, vytržené rádio, rozbitá palubní deska.

Mezi Eduardem Vitáskem a autobazarem vznikl po této události běžný spor. Autobazar vzniklou škodu uhradit odmítl. Pokusy o smír nikam nevedly, tak se případ na jaře 93 dostal poprvé do soudní síně a zůstal tam dodnes. Eduard Vitásek celou soudní mašinérii přirovnává k ping-pongu.

Eduard Vitásek, poškozený: Tam se jedná pouze o úřednické takové, já nevím, hraní ping-pongu bych to nazval. Je vynesen rozsudek, odpůrce se odvolá, což je jeho právo, ke krajskému soudu, který jednoduše vrátí ten vynesený rozsudek okresnímu soudu. Okresní soud samozřejmě musí projednat toto vrácení, zjistí, že nikde nepochybil a vynese ten samý rozsudek těmi samými slovy. Odpůrce se odvolá zase k něčemu jinému a tak to jde pořád dál.

Soudy se v tomto případě nemohou odvolávat na obvyklé problémy s účastníky sporu. V tomto případě po celých 8a let k soudu pravidelně jak pan Vitásek, tak žalovaní zástupci autobazaru.

Eduard Vitásek, poškozený: Odpůrci se pravidelně k soudu dostavovali, takže nedocházelo k průtahům ze strany odpůrce. Tak i já jsem byl účastníkem každého stání a můj právní zástupce. Ale soudní znalec měl k vyjádření vzniklé škody pouhé 3 roky. Pak mi došla trpělivost a začal jsem podávat stížnosti.

Eduard Vitásek si stěžoval u vedení Okresního soudu v Ostravě, stejně tak u krajského soudu a nakonec až na ministerstvu spravedlnosti. S jejich přístupem však spokojen není.

Eduard Vitásek, poškozený: Ti mi odpověděli velice rychle s tím, že celou věc prošetří. No, prošetřují to dva roky, budou to vlastně tři a nic.

Zcela opačný názor má mluvčí ministerstva spravedlnosti Iva Chaloupková.

Iva Chaloupková, mluvčí ministerstva spravedlnosti: My jsme na jeho stížnost reagovali a odpověděli jsme mu v červnu 1999. Tehdy jsme jeho stížnost uznali za částečně oprávněnou a skutečně jsme v některých momentech shledali, že ty průtahy v soudním řízení nastaly. Navrhli jsme opatření, které bylo v souladu s návrhem předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, tj. že bude průběh plynulosti dalšího soudního řízení osobně sledovat a že uvědomí předsedkyni okresního soudu o tom, že dosavadní postup se nezdál příliš účinný.

Faktem ovšem je ani po sériích stížností ostravský soud banální spor o 35 000 korun neuzavřel. Eduard Vitásek, který si už si musí 8 let platit právníka, se proto koncem loňského roku rozhodl zažalovat ČR u Evropského soudu pro lidská práva.

Jde přitom poněkud o zvláštní případ, protože si u Evropského soudu nestěžuje na vynesený rozsudek, ale na to, že za 8 let žádný pravomocný rozsudek v ruce nemá.

Eduard Vitásek, poškozený: Mě vám to už tak nějak uráží. Já jsem už mohl nad tím mávnout rukou, ale dělám to, řekl bych, i pro jiné lidi, snad se nad tím někdo na patřičných místech zamyslí, aby se to neopakovalo. Já nemám nějakou radost, že snad ČR bude mít ostudu kvůli mně, je to pro ty další lidi, aby se jim to nepřihodilo.

Evropský soud pro lidská práva se případem pana Vitáska začal zabývat. Ptá se české vlády na zcela jednoduché otázky - proč tento případ trvá tak dlouho, jak to zdůvodníte?

Mluvčí ministerstva spravedlnosti zcela otevřeně přiznává, že soudy v tomto případě postupovaly pomalu.

Iva Chaloupková, mluvčí ministerstva spravedlnosti: Lidsky i profesně říkám, že to je skutečně neúnosné a jenom mohu ráda konstatovat, že takových kauz je opravdu minimum, že jsou to ty vzácné bílé vrány a výjimky. Těch 8 let je opravdu něco nevídaného a já se panu Vitáskovi nedivím. Ale pokud víme, nebyl to příliš jednoduchý případ a ne všechno je vina soudu.

Je příliš laciné strefovat se obecně do soudců, že jim vše dlouho trvá. Kdo někdy zažil trestně právní kauzy, tak ví, že například důkazy ve složitých kauzách hospodářské kriminality zaberou desítky papírů. Příběh pana Vitáska je ovšem úplně jiný. Je to běžný občansko-právní spor o 35 000 korun. Nezbývá nic jiného, než počkat, jak ČR Evropskému soudu vysvětlí, proč tento banální případ u nás soudíme neuvěřitelných 8 let.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.

autoři: ada , tif
Spustit audio

Více z pořadu