La Dame Blanche & Thiago Nassif: Bílá paní s doutníkem a problém s Brazilčany

Představte si, že by se na českých hradech a zámcích začala najednou zjevovat Bílá paní s černou pletí, kouřila by doutník, namísto sladké kaše rozdávala rum a nelibost dávala najevo energickým hip hopem. Vtip je v tom, že by si takovou duchařinu Yaite Ramos Rodriguez alias La Dame Blanche určitě nechala líbit, ale protože na novém albu Ella myslí na zneužívané ženy po celém světě, musíme si ještě chvíli počkat.

Proč si podle nejen českých pověr říká La Dame Blanche (Bílá paní) tedy už víme. Původně chtěla strašit strůjce všech nepravostí, pak se ale přihlásila k ženskému hnutí Ni Una Menos (Ani o jednu méně), šířící se od roku 2015 z Argentiny po celé Jižní Americe na protest proti zneužívání a vraždění žen, a nové album proměnila sice v taneční, přesto nesmlouvavý druh povzbuzení k pořádnému bouchnutí dveřmi před misogyny. Ella můžeme číst jako Ona, ale také prý jako My všechny a podle kubánské Bílé paní to neznamená, že by se najednou ocitla v totální válce proti násilným mužům, stejnou měrou to od ní schytají rasisté všeho druhu s politiky nevidící si na špičku nosu.

Čtěte také

Yilian Cañizares: Spirituální poselství o toleranci a lásce

Aby nedošlo k nedorozumění: La Dame Blanche nepatří do okruhu šílených feministek. Přestože deset ženských příběhů alba vychází z reality a hodně z nich je o lásce, vzala si především za cíl nás směsí hip hopu, cumbie, rumby, reggae a dancehallu roztančit. Přivést občas na jiné myšlenky, což se jí s elektro producentem Marcem ‘Babylotion’ Damblém fakt daří.

Je další dcerou slavného otce s předurčenou hudební kariérou. Yaite Ramos Rodriguez se ale kapelníkovi legendárního kubánského orchestru Buena Vista Social Club vzepřela, vystudovala na havanské konzervatoři klasickou příčnou flétnu, odstěhovala se do Paříže a přidala ke skupině El Hijo de la Cumbia a producentovi Sergant Garcia.

„Moje hudba se zrodila mimo Kubu, ale i přes to lidé vždy chápou, že co zpívám a hraji, s mou rodnou zemí nějak souvisí. Kuba mi dala všechno. Pokud jsem ženou jakou jsem, je to díky Kubě, které dlužím hodně jako muzikantka, ale když hraji svou hudbu, chci, aby si lidé řekli, to je La Dame Blanche,“ říká Yaite Ramos Rodriguez, dnes už celosvětově proslulá reprezentantka urban hip hopu. Pravda, nepřeslechnutelně kubánského.

Ohromující škála stylů a rytmů

Ačkoliv na světové scéně představuje brazilská hudba obří ledovec, ve skutečnosti z něho vidíme pouze zlomek a většina muzikantů zůstává v zahraničí neznámá. Popsat ji je takřka nemožné a zastřešující termín Música popular brasileira (MPB) nám moc nepomůže: největší a nejlidnatější jihoamerická země totiž vedle samby, tropicálie nebo bossa nova disponuje ohromující škálou rozmanitých regionálních stylů a rytmů, které se jak v kombinaci mezi sebou, tak s vnějšími vlivy, stávají neustále zdrojem naprostých zázraků, zrozených navíc často nečekaným způsobem. Třeba jako když se už potřetí na albu Mente spojili zpěvák, hudebník a skladatel Thiago Nassif s americkým kytaristou, experimentátorem a producentem Arto Lindsayem.

Nassif ke všemu patří k typu chlápků, co vás hudebně rozsekají, pak utečou, a když se k vám vrátí, mají srandu z toho, že tam pořád ještě sedíte a netušíte, co se s vámi stalo. S některými Brazilčany je zkrátka furt nějaký problém. Příjemný problém, to zase ano. Tím to ale nekončí: název alba Mente z portugalštiny překládáme buď jako myšlení nebo lhaní. V rozhovoru s Michalem Pařízkem z magazínu Full Moon k tomu uvedl: „Víc než o narativ se zajímám o odkazy na estetiku slova, soustředím se na snahu o překonání jejich významu ve prospěch téměř dadaistické formy. Je třeba zaměřit se na zvukovou rozmanitost významů, jinak budeš ztracený.“ A protože z podobných nároků Nassif nepolevil ani v hudební směsi bossa novy, elektroniky, popu, avantgardy a newyorské nové vlny ze 70. let, čeká vás zprvu hodně klikatá posluchačská cesta, navzdory prvotním předpokladům končící ovšem radostí z vlastní odvahy se na ní vydat.