Lamomali: Úspěšný návrat do stejné afropopové řeky

Když to zjednodušíme, projekt Lamomali se až na neskrývaně popovější vyznění příliš neliší od Africa Expressu Damona Albarna. Také francouzský poprocker Matthieu Chedid okolo sebe v roce 2017 na albu soustředil malijskou hudební elitu vedenou světoznámým hráčem na koru Toumani Diabatém, zpěvačkou Fatoumatou Diawara a manželskou dvojicí Amadou & Mariam. Mezi hosty se objevili trumpetista Ibrahim Maalouf, brazilský písničkář Seu Jorge nebo americká hvězda Santigold. Obrovský úspěch se dostavil okamžitě, album Lamomali se skvěle prodávalo, získalo nejvyšší francouzskou hudební cenu a společné koncerty se zařadilo k tehdejším velkým událostem. Matthieu Chedid s Malijci na něho teď navazují pokračováním Lamomali Totem a prohlášením Je suis Mali.

Možná vás napadne, že nápad na výtečné album Lamomali dostal v roce 2017 Matthieu Chedid a dávalo by to smysl, protože podobné nabídky ke spolupráci s Afričany většinou přicházejí od západních tvůrců. Tentokrát to bylo naopak: Toumani Diabaté věděl, že se Matthieu Chedid v Mali blízce skamarádil s dvojicí Amadou & Mariam, a tak za ním přišel s nečekanou nabídkou: „Chci stát na podiu pařížské Bercy a hrát pop.“ Francouzského rockera tím hodně zaskočil a ten zprvu legendárního griota uctivě odmítl, respektive navrhnul vypustit koru jako ústřední nástroj. Když se ale k otci s přáním přidal syn Sidiki Diabaté, sice raper, ale také respektovaný hráč na starobylou harfu, Matthieu Chedid rezignoval a na znamení, že se jedná o novou kapitolu jeho kariéry, se ukryl pod uměleckým jménem eM. Sidikiho na novém albu ale vystřídal bratr Balla Diabaté a slyšíme ho v následující poctě otci, který se dokončení a vydání alba nedožil.

S názorem, že vstupovat dvakrát do jedné řeky není vždycky ten nejlepší nápad Matthieu Chedid souhlasí, opakování navíc prý není jeho silná stránka, a proto si nedokázal představit, že by se někdy k projektu Lamomali vrátil. „Záležitosti jako film Rocky II. mě děsí a představa, že bych měl netočit nějakou imitaci, mě vůbec nezajímá,“ řekl. K pokračování ho přesvědčoval Toumani Diabaté a když se za nové album přimluvila také Fatoumata Diawara, nakonec souhlasil a s většinou aktérů z minulosti se pustil do skládání nových skladeb. Pak ale přišla nečekaná rána: Toumani Diabaté předloni nečekaně zemřel a když velikána západoafrické hudby loni následoval kytarista Amadou Bagayogo, proměnilo se natáčení v uctění jejich památky, kdy podle Mattieu Chedida prý na albu vztyčili totem lásky symbolizovaný skladbou Je t'aime.

Hudebně se projekt Lamomali od povrchní fúze hned od začátku vzdálil a sympaticky se netvářil, že by se jednalo o víc než o melodicky přístupné afropové skladby určené většinovému publiku. Měly navíc fungovat jako lék na dopady strašlivých teroristických útoků, během kterých v roce 2015 v Paříži zemřelo sto třicet lidí. Džihádistické vraždění na severu Mali mezitím také nabylo na síle, takže se album proměnilo ve výraz solidarity a politický akt v tom nejvznešenějším slova smyslu, ačkoliv tak rozhodně neznělo a připomínky násilí na něm přehlušovaly výzvy k radosti ze života. Dalo se to pochopit, jako protijed krvavému násilí dokáže hudba často zafungovat daleko účinněji než bojový manifest. Dnes, kdy se Mali propadlo do pekla, zemi vládně vojenská junta s pomocí ruských komand a její značnou část ovládají islámští teroristé, už zavírání očí před realitou ale skřípe. Přesto, při uvědomění si stupňující se katastrofy podle slov Fatoumaty Diawara znovu vsadili na nutnost lásky a zoufalství Malijčanů skoro nepřipomínají. To je asi ta největší výtka k jinak znovu vydařenému albu Totem, na kterém ve skladbě Il neige à Bamako všichni společně doufají, že se do hlavního města znovu vrátí život, jaký si pamatují.