Lidé na vozíku si můžou na speciální mapě v mobilu najít, kam se dostanou a kam ne

Tomáš Dvořák projíždí Ostravu na invalidním vozíku a pečivě zkoumá, kam se dá dojet a kam ne. Taková místa pak na mapě svítí červeně. Zádrhele do detailu popisuje, aby vozíčkáři věděli, co je čeká.

„Třeba v Domě kultury Poklad v Porubě když se vyjíždí nahoru, tak se člověk musí sehnout. Ale jinak, co se týká veřejných budov, to jde. Ale Moravskoslezská vědecká knihovna – jeden schod, který je třeba 10 cm vysoký, a už jsem v pytli. Anebo s tím díky té mapě počítám a někoho si vezmu jako doprovod, aby mi půjčil knihu,“ říká.

Nezmapované regiony

Podobnou mapu mají i ve většině velkých měst v Česku. Podle Kateřiny Novotné z programu Přes bariéry Pražské organizace vozíčkářů ale pořád zbývá dost nezmapovaných regionů.

„Vlastně to vzniká lokálně, není ta mapa celistvá, jednotná. Pokud vím, tak žádnou mapovou aplikaci nemá Karlovarský kraj, Plzeňský kraj, Vysočina a Ústecký kraj taky ne,“ vyjmenovává Novotná.

Podle Kateřiny Novotné stát sice sepsal jednotná pravidla, vytvoření mapy ale závisí na  jednotlivých radnicích a místních organizacích. Kdy mapa přístupnosti pokryje celé Česko, se tak odhadnout nedá.