Lingvista Jindřich Toman: Výrazná humanitní specializace dnes není bezpečná cesta

27. únor 2020

V kočárku ho vozila Toyen a jeho příbuzným byl surrealistický malíř a básník Jindřich Heisler. Láska k surrealismu, vizuální a židovské kultuře u něho přetrvala dodnes, kdy vyučuje na katedře slavistiky na Michiganské univerzitě. S Jindřichem Tomanem, vystudovaným germanistou, filologem a autorem řady odborných knih, ve Vizitce mluvila Renáta Spisarová.

Když Jindřich Toman, tehdejší student germanistiky a anglistiky na pražské Filozofické fakultě, odcházel roku 1968 do Německa, tušil, že Československo jako svou rodnou zemi opouští nadobro. „Byl jsem přesvědčený, že domů se už nikdy nevrátím. To, že se v roce 1989 změnila situace, pro mě byl bonus,“ řekl ve Vizitce muž, jenž na Michiganské univerzitě v Ann Arbor už dvaatřicet let působí jako profesor slavistiky.

Logo

Renáta Spisarová s ním natáčela v přímé návaznosti na přednášku věnovanou židovské kultuře v Čechách, což je téma, kterému se profesor Toman aktuálně věnuje. „O tom, jak se postavení Židů v moderní době měnilo, představu máme. Období josefínských reforem a konec 19. století a s tím i Kafka či Werfel, to jsou zmapovaná témata,“ říká Josef Toman. „Mě zajímá spíš první polovina 19. století do šedesátých let, to, co se dělo ve veřejném prostoru. Různé zprávy o židovském ghettu v Praze, literární díla s židovskými postavami, zkrátka taková ta běžná občanská historie.“

Čeština se lépe učila v devadesátých letech

Do Ameriky, kam ho v 70. letech zavedlo dvouleté stipendium, se Jindřich Toman dostal jako expert na lingvistiku – jeho celoživotním zájmem je Pražský lingvistický kroužek. Své výzkumné zájmy ovšem postupně přesunul do oblastí kulturní historie, zejména střední Evropy.

„Jestli jsem si odnesl nějaké ponaučení, tak to, že mít výraznou humanitní specializaci není bezpečná cesta. Obory se mění, vznikají a zanikají. Já ze začátku učil lingvistiku, pak českou literaturu, problém ale je, že čeština se lépe učila v devadesátých letech, kdy o ni byl díky politické změně v Evropě velký zájem. Ten ale na řadě kateder mizí. Já měl naštěstí několik paralelních zájmů, které jsem během let vytahoval z klobouku,“ konstatuje.

Kromě židovské kultury je takovým zájmem i téma spojené s vizualitou umění a též každodenní život 20. a 30. let. Například ve školním roce 2016/2017 Jindřich Toman v rámci grantového projektu zkoumal na základě dobového lifestylového časopisu Gentleman, do jaké míry se dá ono „být moderní“ naučit. „V tomto časopise byly rady pro mladé muže, kteří chtěli jít s dobou. Řešilo se, jestli z doutníků odstranit nálepku, jestli chodit sportovat a jestli flámovat. Zajímá mě instruktážní kvalita těch časopisů a chci do toho zapojit také Zlín, protože i v baťovských podnicích se vyučovalo moderní chování.“

Jak se podle Jindřicha Tomana během let proměnili studenti? Jak vzpomíná na studentská léta v Československu a jak si ve spolupráci s univerzitou uspořádal pracovní kalendář, aby měl dostatek času na psaní odborných knih? Jak vnímá politickou situaci v Americe? Poslechněte si celou Vizitku.

 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.