Ludvík Vaculík: U nás na Moravě, Komplex a Redukce knihovny

Ludvík Vaculík se v červenci roku 1926 narodil v Brumově na Valašsku, kde byl také po své smrti v červnu roku 2015 pohřben. Vaculík byl mimořádný publicista a prozaik, ale také disident, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice.

Každý jeho text působil třaskavě, ať už to byly deníkové romány Český snář (reakce na Český snář vyšly dokonce knižně) a Loučení k panně nebo drobné fejetonové texty. Se svébytným humorem i vtipnou karatelskou zlobou (vážně však míněnou) dokázal velmi trefně glosovat řád věcí světa, vlasti, rodiny a zahrady. Mimořádně lehce jedním motivem prošel během jediné stránky strojopisu třeba všemi čtyřmi naznačenými literárními prostory. Začal-li však pod rozkvetlou jabloní v Dobřichovicích, po dvou třech odstavcích, v nichž mohl se dostat až na Antarktidu, v posledních větách se pod jabloň zase vrátil.

Proslulé fejetony s názvem Jaro je tady vycházely v samizdatových a posléze i svobodných Literárních novinách po řadu let. Vyšly také knižně a vzhledem k jejich pevnému ukotvení v čase a prostoru je velmi zajímavé se k nim vracet. Ludvík Vaculík byl skutečně mimořádnou osobností české literatury i veřejného života. Patrně jeho nechuť ke kompromisům jakéhokoliv druhu způsobila, že se během listopadu 1989 neobjevil na žádné řečnické tribuně a později v žádné politické funkci. Jak říkávala jeho žena Madla: všichni se báli, co kritického by řekl, kdyby dostal mikrofon. Jeho smrtí se v literatuře i veřejném životě objevil prázdný prostor. Ani po pěti letech jej zatím nikdo nezaplnil.