Lydie Romanská: Kletba podle Justiny, románová sága ze starého Svinova

Autorka sleduje své hrdiny, jak v bouřlivých dobách dvacátého století prožívají své dětství a mládí a jak dospívají. Vypráví o jejich rodičích a později o jejich dětech, které zavede až na počátek nového století. Dramatické malé soukromé dějiny se odehrávají na pozadí těch velkých, neméně dramatických. Vždyť se přes ně převalí válečná vřava i komunismus, dění ve městě se tak proplétá s často tragickými osudy členů rodu. A především mužům se opakovaně zjevuje tajemná dívka v bílém – jako memento prokletí a také jako předzvěst blížící se něčí smrti...

Lydie Romanská svůj román uvádí těmito slovy:

Svinovský dům má tři podlaží. Předválečná vila. Dnes v majetku firmy, která ho koupila z rukou Jaromíra Simandla v zastoupení paní Gabriely Ječné a její dcery Leontýny Měchové. Pan Simandl přišel z českého maloměsta, jako jeden z příslušníků rodiny, aby provedl nezbytnou eutanázii, ukončil desítky let pokračující dílo zkázy.

Bydlím vedle v nízkém stavení, které koupil od paní Gabriely Zrubalové, později Ječné, můj otec Antonín Nojzr. Žiji v něm desítky let a spočítala jsem, že ve vile  nikdo nikdy šťastně nedožil. Nechal ji postavit řezník Leopold Zrubal, zvaný Lepold, ale častěji Olda. Jeho syn Leopold II., zvaný Leoš, byl prvním manželem paní Ječné, která se stala jednou z hlavních postav celého příběhu.  

Olda otevřel řeznictví už během Velké války. Dvacet let mu stačilo, aby si vydělal na vilu.  Třípodlažní majestát  a pod ním dlouhé přízemní stavení se sedlovou střechou. Za Zrubala a ještě chvíli za Tondy Nojzra, mého otce, tu řezníci  nechávali zrát maso. Říkám řezníci, protože řezničil i Oldův syn,  manžel paní Gabry, později Ječné, Leoš.

Čelo spodního domu bylo tehdy obsazeno obchodem s bíle  vykachlíčkovanými stěnami, s ocelovými háky na maso, s bordó dlaždicemi na podlaze. To čelo nechal můj otec nadstavit štítem, aby se na něm vyjímala firma. ŘEZNICTVÍ A UZENÁŘSTVÍ ZRUBAL-NOJZR.  Na zahradě stávala šlachta, jatka, tam se porážel dobytek. Dodneška se v hlíně naší zahrady nacházejí koňské zuby.

Dnes je to místo ideální, křižovatka důležitých cest, pěti linek městské dopravy a několika dálkových. Jen pár set metrů odsud je železniční uzel. Žel, řeznictví je v háji. Jeho doba nenávratně uplynula. Ale zpět k počátku...

Třináctidílnou četbu v dramaturgii Evy Lenartová připravila Lydie Romanská. V režii Tomáše Soldána účinkuje Petra Kocmanová. Technicky na pořadu spolupracoval mistr zvuku Zdeněk Prchlík.

Lydie Romanská

Ostravská básnířka, prozaička a sbormistryně pochází z Polanky nad Odrou a žije ve Svinově. Vystudovala Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, kde také obhájila rigorózní práci z hudební teorie. Vyučovala na ostravských základních školách (1962–1992). Roku 1987 se provdala za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu (1926–2006). V letech 1992 až 2012 byla ředitelkou Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově.  Vydala téměř dvacet básnických a sedm prozaických knih.