Mbongwana Star: Změna je život

Belgického manažera a producenta Michela Wintera známe dobře - na pražském Respectu a ostravských Colours osobně uváděl Staff Benda Bilili. Věnoval jim od začátku nezměrné úsilí, předloni ale za kapelou přišel vykuk s nabídkou "výhodnější" smlouvy, které dřívější bezdomovci z Kinshasy neodolali. Zakladatelé Coco Ngambali a Theo Nzonza ovšem zůstali s Winterem. Rozjeli vlastní plány a od minulosti se odstřihli názvem: mbongwana znamená v jazyce lingala změnu. Buď znovu blahoslavený objevitel Staff Benda Bilili, francouzský dokumentarista Renaud Barret - dvojici pustil elektrofunkově nabušené album Tony Allena Black Voices vyprodukované Liamem Farrellem aka Doctorem L; irskou personou pařížské elektronické a hip hopové scény s bohatými zkušenostmi z Mali. "To je ono!", zařval prý Theo a hned zavolal Winterovi.

Do Kinshasy dorazil s Farrellem loni v létě. Pronajali dům v centru města, spustili elektrický agregát a po deseti dnech natáčení si Farrell odvážel do pařížského studia syrové demo Mbongwana Star. Třeskutě nepravděpodobná spolupráce - šedesátiletí konzervativci a futuristický producent - nejprve skřípala: Coco s Theem si na nový zvuk přivykali těžce. Po vypuštění dema do ulic Kinshasy ale nastala jednoznačná reakce - zprudka se tančilo. Coco & Theo se uklidnili a sestava Mbongwana Star ustálila - mladý bubeník Makana Randy Kalambayi ( dítě ulice, celá léta tlačící vozíček s Coco), kytarista Jean-Claude Kamina Mulodi aka ‘R9’ a perkusista Sage ( syn manželky Coco). Samozřejmě plus baskytarista, klávesák a programátor Doctor L. "Pokusili jsme se jí dostat ze svěrací kazajky, do které pořád spousta lidí africké kapely cpe. V duchu jsme se vrátili do 70. let, kdy Afričané zněli opravdu moderně, možná víc než my na Západě," vysvětlil filosofii nové kapely Michel Winter.

Mbongwana Star – From Kinshasa |foto: World Circuit

Sni nebo zemřeš: jedna z rad obyvatel Kinshasy, metropole Demokratické republiky Kongo. Potvrzuje tezi, že navzdory chudobě, politické nestabilitě, ozvěnám krutých válek a pověsti velmi nebezpečného a nefunkčního města, tady může takřka z ničeho vzniknout hudba k užasnutí. Z podceňovaného tvůrčího génia Kinshasy v minulosti vyšli Konono No.1, Kasai Allstars, Staff Benda Bilili nebo Jupiter & Okwess International. Původně přitom nemysleli na umění, hudba pro ně představovala jediný způsob jak na ulici přežít.

Takové věci se těžko chápou, leckterý z nás by to za podobné situace vzdal, u hudebníků a umělců z Kinshasy to naopak probouzí fascinující úsilí. Na zázrak nečekají, jdou mu naproti, aniž by předpokládali, že z toho vzejde něco naprosto originálního - například hudba o jakou na západě marně usilují armády studiových mágů. Ti, když poprvé uslyšeli Konono No.1, nechtěli věřit, že tak syrového industriálního zvuku docílili Konžané s bizarní "anti-technologií" a nástroji vyrobenými ze smetiště. Princip DIY je v Kinshase totiž přepólován, představuje tady nutnost, nikoliv prostředek k dosažení cíle.Ve městě dnes prý podle Wintera existuje mnohem víc kreativity, než si dokážeme představit. Bublá širokými aktivitami a tvořivostí, vyvěrajících přitom z nedostatku zdrojů, umění tu doslova vzniká z odpadu. Nejvíc ve čtvrti Rue Kato, napěchované sochaři, fotografy, tvůrci happeningů a hudebníky.

Prochází se po ní také Congo Astronaut, kluk z ghetta s vlastnoručně vyrobeným skafandrem. Putuje v něm Kinshasou, nechává se fotografovat a vydělává si tím na obživu. Mohl se posadit na zem a žebrat nebo třeba krást, přesto zvolil druh performance a ejhle, už o něm píší západní magazíny zaměřené na sociálně umělecká hnutí, mohutně ho zaregistroval Facebook i You Tube. Takhle se v Kinshase rodí nečekané fenomény. Do světa vyletěl astronaut i s Malukayi, prvním videoklipem Mbongwana Star: Renaud Barret ho minout nemohl, až příliš souvisí s futuristickým zvukem kapely a potřebou zdůraznit, z jakého podhoubí vyšel.

Album se mělo jmenovat From Kinshasa to The Moon, vydavatel Nick Gold z labelu World Circuit ale nakonec docela nepochopitelně krátil, aniž by bral do úvahy, že v Kinshase, specializující se na výrobu netušeného, je dnes vlastně možný i let na měsíc. Důvod předem zaručeného úspěchu Mbongwana Star lze hledat ve vzájemném důvěře, v extrémní síle přimknutí dvou odlišných hudebních stylů: až, jak se píše, nerozeznáte, kde začíná vliv elektro funky Farrela a končí vklad Konžanů. Nebalancují na hranách extrému, sladili se do jednoho masivního hukotu, v němž nezapadají skvostné distorzní kytary a medové i naléhavě vykřičené hlasy; basss groove a syntetické beaty nesoupeří s vynalézavou perkusivní hrou. Na koncertech si to s baskytaristou Farrellem a ve společnosti mladíků Coco s Theem užívají, až jim jsou vozíčky těsné. Skáčou na nich v rauši, stvrzujíc svou dávnou hlášku - problém není v nohách, ale v hlavách a náš handicap nám nezabrání v tom být chytří.