Michal Kliment: Jednadvacítka

Pokud jste si neprozřetelně jako já pustili v neděli zápas českých lvíčat s fotbalisty Anglie, asi jste si také užili krušný večer. Přiznám se, že už jsem moc v postup do semifinále nevěřil. Za nepřesvědčivý vyčkávací výkon, beznadějný defenzivní alibismus a trápení v útoku si hráči takovýto výsledek snad ani nezasloužili. Závěrečná pětiminutovka sice změnila následná hodnocení v českých médiích, ale s odstupem nadchne asi jen samotný vydřený postup.

Na druhou stranu je fakt, že Dovalilovi mladíci dokážou urvat i zápasy, v nichž se jim úplně nedaří. Což je rozdíl oproti současnému A týmu, který ztratí i duely, v nichž je výjimečně lepší.

Tenhle tým mi trochu připomíná mistry Evropy do 21 let z roku 2002. Suverénní výkony v kvalifikaci a pak trápení a vydřený postup ze základní skupiny. Pokud se má historie opakovat, budou muset Lvíčata přidat. Ale před devíti lety v český titul před závěrečnými boji taky nikdo moc nevěřil.

Letošní šampionát nese jedno zpestření - nejlepší tři týmy totiž doprovodí Anglii na olympijské hry v příštím roce. S tím souvisí ještě jedna zajímavost. Pokud basketbalistky na souběžně probíhajícím mistrovství Evropy v Polsku skončí do pátého místa, také se na olympiádu kvalifikují.

Po dlouhé době tak můžeme mít více než jeden tým na letních olympijských hrách. Něco podobného se, pokud mě paměť neklame, samostatné České republice ještě nepodařilo.

Zajímavé je, že aby se to změnilo, musí uspět týmy, které zatím jako jediné o medaile bojovaly. Basketbalistky se naposledy zúčastnily letního svátku před čtyřmi lety, fotbalisté v roce 2000. Český volejbal v tomto ohledu stagnuje a ostatní sporty jako vodní pólo nebo softbal jsou u nás spíše exotickou záležitostí.

Proto držme v nadcházejících dnech a týdnech palce. Olympiády jsou přece jenom zajímavější, pokud má naše země i týmové zastoupení. Známe to koneckonců hodně dobře z hokeje.