Michal Kliment: Ticho
S víkendovým procitnutím jara jsem dostal chuť zamířit do hospůdky. Pěkně na zahrádku, ven. Vysnil jsem si to hezky - posedím uprostřed ticha, které maximálně protne nějaké to cvrlikání ptáčků. Jenže to jsem se kapku přepočítal.
Zevnitř ke mně totiž doléhaly hádky rodiny Homolkovic. Rozumějte, nemám nic proti téhle půvabné filmové domácnosti. Ale přesně před tímhle tím jsem z domu utekl - před všudypřítomným hlasem televize a rádia.
Stalo se to už koloritem všech hospod, restaurací, ba i obchodů a jiných společenských prostor. Zkrátka všude musí hrát televize nebo aspoň rádio, a pokud možno co nejhlasitěji. Říká se tomu příjemná kulisa, ale příjemné to není a kulisa vzhledem ke zvýšené hlasitosti taky ne. Jak píše Milan Kundera: „Lidé hluchnou, protože si pouští hudbu čím dál hlasitěji. Ale protože hluchnou, nezbývá jim, než si ji pouštět ještě hlasitěji."
V případě hospůdek to tak trochu popírá jejich původní smysl. Vždyť člověk jde na pivo hlavně proto, aby si pokecal s přáteli. Jenže na mnoha místech si moc pokecat nemůže, aspoň ne v případě, že chce toho druhého opravdu poslouchat.
Myslím si, že hospoda, která naláká návštěvníky na to, že v ní nehraje žádné médium, bude mít nadlouho dopředu vystaráno. Když už i u nás vznikají kavárny potmě, tak proč by se tady nemohly prosadit hospůdky potichu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.