Monika Horsáková: Hledání valašské duše

Literární vědci, historici, etnografové, znalci hudby, architektury i práva, kunsthistorici, lingvisté či milovníci krajiny z Ostravy i z blízkého nebo dalekého okolí se v tomto týdnu vydali do valašského muzea v přírodě. Proč? Na mezinárodní vědecké konferenci se snažili postihnout podstatu valašské historie a kultury. Bylo to přitom vůbec poprvé, kdy se o Valašsku na vědecké úrovni hovořilo takto široce mezioborově, a především, kdy se tato odborná debata týkala i soudobých dějin regionu. Regionu, který je - podobně jako třeba Ostravsko - zatížen řadou klišé.

Nevěříte? Tak schválně. Jaké přívlastky byste si k Valašsku přiřadili vy? Těžkou práci? Neúrodnou půdu? Ovce? Muzeum? Folklór? Frgály? Slivovici? A co třeba funkcionalistickou architekturu, moderní fotografii, poezii nebo kvalitní bigbít? Ano, i to byste v novodobé historii Valašska našli. Bylo tedy jen logické, že si dosud málo probádaného regionu akademici všimli a že se přitom nevyhnuli ani současnosti. Že se pokusili tradované mýty narušit a přinést na svérázný moravský region nový pohled. A z výše řečeného je jen přirozené, že u této idey stáli lidé z Ostravské univerzity.

Výsledek? Valašsko je místo, kde se něco děje. Místo specifické, silně svázané s krajinou, které ovšem o své specifičnosti ví a pěstuje si ji. Je to sebevědomý region, který si zaslouží pozornost. Region, který skutečně má svou duši. Věřme přitom, že ono právě proběhnuvší třídenní odborné setkání nebylo cílem, ale startovním výstřelem dalšího vědeckého výzkumu vedoucího k nalezení její hloubky. A taky, že třeba kousek zmíněného sebevědomí nepříliš vzdáleného regionu přivezou akademici i na domovskou půdu, k nám na Ostravsko.