Monika Horsáková: Krátká paměť

Výuka dějepisu na současných českých školách začíná prehistorií a přes pravěk, středověk a století páry se v posledním ročníku stěží dokodrcá k druhé světové válce. Poválečným dějinám se však začínají čeští učitelé dějepravy, alespoň ti nadšenější, věnovat stále víc.

Není divu. Lidská paměť je potvora. Má tendence vytěsňovat bolestivé a negativní zážitky. Řada rodičů současných základo- a středoškoláků tak na doby socialistického Československa vzpomíná s nostalgií.

Připomínat hrůzy politických procesů padesátých let, pracovních táborů, pronásledování duchovní a akademické elity nebo estébáckých normalizačních praktik je proto čím dál důležitější.

I proto, že právě na základě zkušeností z minulosti se můžeme správně rozhodovat v současnosti. Jen když budeme znát stereotypy, které se v historii opakují, nenaletíme planým slibům a nenecháme se zmanipulovat polovičatými pravdami.

Zatímco čeští filmaři si zvykli dívat se na dobu nedávno minulou s typicky českým „laskavým" humorem, ostravští historici z PANTu se událostem druhé poloviny minulého století dokáží postavit tváří v tvář.

Jejich aktivity jsou o to cennější, že jde o nezávislou iniciativu, která vznikla spontánně, bez ministerských befelů. A co především, míří na generaci, která netvoří jen současnost, ale bude rozhodovat o budoucnosti.