Mravenci v kredenci

26. srpen 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Léto je časem prázdnin a dovolených, tedy veskrze příjemných záležitostí. Je ale také časem komárů a slimáků, kteří nám ty prázdniny a dovolené někdy dokážou pěkně otrávit. O tom už ostatně mnozí kolegové hovořili ve svých poznámkách a radili, jak s těmito záškodníky nejlépe bojovat. Marina Feltlová se dnes pro změnu zaměří na boj s mravenci.

0:00
/
0:00

"Mraveneček v lese těžkou kládu nese. Pomozte mu, kamarádi, sám ji neunese." Přesně tahle dětská říkanka se mi vybavila, když jsem sledovala, jak si jeden ze stovek mravenců, co nám zaplavili kuchyň, odnášel obrovský drobek chleba. Vláčel se s ním, chudák, tak vehementně, že si ani nevšiml propasti, ke které se příliš nebezpečně přiblížil, až ho nakonec těžký náklad strhl z kuchyňské linky dolů. Ale ani po tomto šíleném pádu svoji kořist nepustil, jako Meresjev se plazil dál a z posledních sil se snažil dotáhnout svůj úlovek do cíle. Přiznám se, že jsem ani na chvíli nepocítila nutkání mu s tou kládou pomoct. On a jeho přičinliví kamarádi nám totiž zlikvidovali veškeré pečivo. Když jsme ráno chtěli usednout k snídani, zjistili jsme, že se celý chleba černá mravenci, kteří ho konzumují s takovou rychlostí, jako by nejmíň čtrnáct dní nejedli. Byl to ovšem teprve začátek naší anabáze. Jakmile jsme při vaření jen ukápli trochu omáčky, kluci v akci - tak jsme našim mravencům začali říkat - se okamžitě seběhli v množství větším než malém. A to byste nevěřili, co všechno takovým mravencům chutná! Zjistili jsme, že pikantní jídla jim nevadí. Dokonce nepohrdnou ani mletým kafem. Když už nám vlezli i do těstovin, bylo jasné, že začíná boj na život a na smrt a že vítězem bude ten, kdo vyvine lepší válečnou strategii. Vzhledem k tomu, že se pohybovali výhradně v kuchyni kolem jídla, použití nějakých chemických postřiků nepřipadalo v úvahu. To bychom se museli rovnou odstěhovat. A jelikož náš pobyt v pronajatém bytě u moře teprve začal, zbaběle prchat se nám nechtělo. A tak jsme začali vymýšlet nejrůznější finty. Pečivo, které mravencům chutnalo nejvíc, jsme například balili do igelitového sáčku, pak jsme je ukládali do hlubokého hrnce s pokličkou, ten jsme poté uložili do igelitové tašky, kterou jsme zauzlovali a postavili na stůl doprostřed kuchyně. Mravenci by tak museli nejdřív vylézt po čtyřech nohách stolu a pak překonat několikery igelity včetně jedné pokličky, což se jim nepodařilo. Podobným způsobem jsme schovávali většinu ostatních potravin, které se nedaly uložit do ledničky. To bylo totiž jediné místo v kuchyni, kam kluci nelezli. Asi byli zimomřiví. No a jaká je pointa tohoto příběhu? Žádná. Nad mravenci jsme nezvítězili, jen jsme se naučili s nimi jakž takž vycházet, abychom si vzájemně příliš neztrpčovali život. Upřímně řečeno, když si teď zpětně na kluky vzpomenu, musím se usmívat. Sice nás připravili o spoustu dobrot, ale rozhodně jsme se s nimi nenudili. Jsem asi trochu škodolibá, ale ze všeho nejvíc mě baví představa, jak s nimi bojují ti, co na dovolenou přijeli po nás.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.